Moje uplne prvni plosinovka, kterou jsem kdy hral. Sestava 386/40 Mhz, 4 MB RAM, 850 MB HDD a SVGA s 256 barvami je dnes kousek patrici maximalne do technickeho muzea, ale v ranych devadesatkach jsem na ni prohanel radu her z te doby, i tuto.
Mate k dispozici panacka, se kterym chodite, skacete, padate, ale predevsim sbirate body za sebrane predmety. Cilem hry je sebrat v kazdem patre pohar, ktery je vlastne klicem k vychodovym dverim o patro vys. Hra ma deset pater plus pripadne ctyri tajne urovne (WARP ZONE)a konci po vycerpani vsech zivotu, zdolanim desateho patra a naslednym zapsanim do tabulky vitezu. Uvodni levely jsou velmi jedoduche, ale casem pribyde i nutnost strilet do po sve pravidelne ose se pohybujicich a po vas rovnez strilejicich protivniku. Casto musite premyslet kam a jakym zpusobem spravne skocit, abyste prezili a zejmena setrit energii ve vasem jetpacku. Posledni levely jsou uz celkem peklo, jelikoz casto budete celit pastem v podobe propadajicich se plosin, pod kterymi na vas budou cihat smrtici pasti. Ve hre totiz nezemrete pouze po zabiti nebo stretem s protivnikem, ale muzete se upalit kontaktem s ohnem, kyselinou nebo zahavymi rostlinami. Hra je rozhodne tezsi nez dnesni sranda hry pro decka a tehdy jsem ji dohral az nekdy na druhem stupni zakladni skoly.
Pamatuji na euforii, kdyz jsem se poprve dostal do tehdejsiho 7. patra a samozrejme v nem okamzite zemrel, protoze jsem nevedel, co a jak v nem spravne udelat. A takhle to bylo vlastne s kazdym novym patrem te hry. Naucit se zpusob, jak jej zvladnou a pote metodou pokusu-omylu zkouset dalsi a dalsi. Hra zabavila na desitky hodin a paradoxne po jejim dohrani jsme si s kamarady davali i dalsi vyzvy. Napriklad dohrat hru s co nejmensim poctem obdrzenych bodu. To napriklad znamenalo vyhybat se protivnikum (zejmena ve 4. misi, kterou jsem vzdy prochazel stretem jedinym protivnikem z duvodu absence pistole), coz byla v nekterych misich celkem fuska. Za kazdych 20.000 bodu vam pribyl jeden zivot, ktere jste mohli mit maximalne ctyri. Cas od casu si z nostalgie si jeste dnes tuto hru pustim pres DosBox.
Mate k dispozici panacka, se kterym chodite, skacete, padate, ale predevsim sbirate body za sebrane predmety. Cilem hry je sebrat v kazdem patre pohar, ktery je vlastne klicem k vychodovym dverim o patro vys. Hra ma deset pater plus pripadne ctyri tajne urovne (WARP ZONE)a konci po vycerpani vsech zivotu, zdolanim desateho patra a naslednym zapsanim do tabulky vitezu. Uvodni levely jsou velmi jedoduche, ale casem pribyde i nutnost strilet do po sve pravidelne ose se pohybujicich a po vas rovnez strilejicich protivniku. Casto musite premyslet kam a jakym zpusobem spravne skocit, abyste prezili a zejmena setrit energii ve vasem jetpacku. Posledni levely jsou uz celkem peklo, jelikoz casto budete celit pastem v podobe propadajicich se plosin, pod kterymi na vas budou cihat smrtici pasti. Ve hre totiz nezemrete pouze po zabiti nebo stretem s protivnikem, ale muzete se upalit kontaktem s ohnem, kyselinou nebo zahavymi rostlinami. Hra je rozhodne tezsi nez dnesni sranda hry pro decka a tehdy jsem ji dohral az nekdy na druhem stupni zakladni skoly.
Pamatuji na euforii, kdyz jsem se poprve dostal do tehdejsiho 7. patra a samozrejme v nem okamzite zemrel, protoze jsem nevedel, co a jak v nem spravne udelat. A takhle to bylo vlastne s kazdym novym patrem te hry. Naucit se zpusob, jak jej zvladnou a pote metodou pokusu-omylu zkouset dalsi a dalsi. Hra zabavila na desitky hodin a paradoxne po jejim dohrani jsme si s kamarady davali i dalsi vyzvy. Napriklad dohrat hru s co nejmensim poctem obdrzenych bodu. To napriklad znamenalo vyhybat se protivnikum (zejmena ve 4. misi, kterou jsem vzdy prochazel stretem jedinym protivnikem z duvodu absence pistole), coz byla v nekterych misich celkem fuska. Za kazdych 20.000 bodu vam pribyl jeden zivot, ktere jste mohli mit maximalne ctyri. Cas od casu si z nostalgie si jeste dnes tuto hru pustim pres DosBox.
Pro: ve sve dobe a mem veku zabava na desitky hodin, 10 pater, tajne urovne, odmeny za sbirani predmetu, souboje s protivniky, moznost vymyslet dalsi scenare a ztizeni hry
Proti: po case stereotyp a jednoduchost