K univerzu Star Treku jsem měl už jako kluk poměrně blízko a vždy jsem skrytě doufal, že jednou vznikne čistokrevná first person akce, kde hráč bude běhat v uniformě Hvězdné flotily s phaserem nebo phaserovou puškou v ruce a pohybovat se kulisách, které jsme tehdy znali jen z televize. Přesně tohle jsem si říkal v době, kdy se psal nějaký rok 1998 a já stále hrál starého dobrého Dooma.
Sen se stal skutečností někdy kolem roku 2000, kdy jsme si pořídili nový stroj a současně někdy v té době vyšlo v časopisu Score demo ke hře Star Trek: Elite Force. Byla to ta doba, kdy všichni mluvili o tehdejším fenoménu Quake III: Arena, všude kam se člověk podíval byly jen screenshoty z nikdy nekončících multiplayerových utkání, kterým herní časopisy věnovaly nadmíru prostoru. Tak se stalo, že jsem rovnýma nohama skočil z roku 1994 do roku 2000 a na nějaký čas vystřídal donekonečna hraného Dooma za hru, která byla postavena na Quake 3 enginu. Z pohledu hráče se tak jednalo o neuvěřitelný skok v čase.
Pamatuju si, jak jsem se modlil, aby demo na přiloženém CD vůbec šlo po nainstalování spustit. To, co se mi pak naskytlo před očima, bych nazval jednoduše wow momentem. Nevím o tom, že bych kdy v životě hrál demo nějaké hry tak intenzivně, jako právě demo k Elite Force (možná mě napadá ještě Star Trek: Armada, ale o tom třeba zase jindy).
Z minuty na minutu se dosavadní herní sen stal skutečností a já tak mohl konečně na vlastní kůži zažívat to, co jsem tehdy obdivoval pouze v televizi. Nemyslím to v nadsázce, tehdy šlo opravdu o intenzivní zážitek, na který jsem si navíc musel roky počkat. Tehdy nově pořízený počítač společně s Elite Force u mě odstartovaly úplně novou herní éru (kdy velmi záhy přišla Operace Flashpoint a o další rok později Mafia).
Veškeré reálie Star Treku, v tomto případě Voyageru, to všechno bylo jako když vás někdo vytrhne ze sna. Zasazení příběhu, dabing postav původními herci, zbraně a vůbec všechno čím jste procházeli, to vše byl doslova balzám na duši pro lidi, kteří byli fanoušci Star Treku a k tomu zároveň hráči počítačových her.
Když se na to dívám zpětně dnešní optikou, hra pochopitelně obsahovala svoje mouchy a nebýt tehdy puberťák a současně zarytý fanoušek Star Treku (kterým už dnes tolik nejsem), hodnotil bych vše poněkud střízlivěji. Každopádně asi jako každý hráč, který má ve svém životě různé kapitoly a milníky svého herního života, tak v mém případě jedním z těchto milníků byl právě Star Trek: Elite Force, na který často rád vzpomínám.
Sen se stal skutečností někdy kolem roku 2000, kdy jsme si pořídili nový stroj a současně někdy v té době vyšlo v časopisu Score demo ke hře Star Trek: Elite Force. Byla to ta doba, kdy všichni mluvili o tehdejším fenoménu Quake III: Arena, všude kam se člověk podíval byly jen screenshoty z nikdy nekončících multiplayerových utkání, kterým herní časopisy věnovaly nadmíru prostoru. Tak se stalo, že jsem rovnýma nohama skočil z roku 1994 do roku 2000 a na nějaký čas vystřídal donekonečna hraného Dooma za hru, která byla postavena na Quake 3 enginu. Z pohledu hráče se tak jednalo o neuvěřitelný skok v čase.
Pamatuju si, jak jsem se modlil, aby demo na přiloženém CD vůbec šlo po nainstalování spustit. To, co se mi pak naskytlo před očima, bych nazval jednoduše wow momentem. Nevím o tom, že bych kdy v životě hrál demo nějaké hry tak intenzivně, jako právě demo k Elite Force (možná mě napadá ještě Star Trek: Armada, ale o tom třeba zase jindy).
Z minuty na minutu se dosavadní herní sen stal skutečností a já tak mohl konečně na vlastní kůži zažívat to, co jsem tehdy obdivoval pouze v televizi. Nemyslím to v nadsázce, tehdy šlo opravdu o intenzivní zážitek, na který jsem si navíc musel roky počkat. Tehdy nově pořízený počítač společně s Elite Force u mě odstartovaly úplně novou herní éru (kdy velmi záhy přišla Operace Flashpoint a o další rok později Mafia).
Veškeré reálie Star Treku, v tomto případě Voyageru, to všechno bylo jako když vás někdo vytrhne ze sna. Zasazení příběhu, dabing postav původními herci, zbraně a vůbec všechno čím jste procházeli, to vše byl doslova balzám na duši pro lidi, kteří byli fanoušci Star Treku a k tomu zároveň hráči počítačových her.
Když se na to dívám zpětně dnešní optikou, hra pochopitelně obsahovala svoje mouchy a nebýt tehdy puberťák a současně zarytý fanoušek Star Treku (kterým už dnes tolik nejsem), hodnotil bych vše poněkud střízlivěji. Každopádně asi jako každý hráč, který má ve svém životě různé kapitoly a milníky svého herního života, tak v mém případě jedním z těchto milníků byl právě Star Trek: Elite Force, na který často rád vzpomínám.
Pro: univerzum Star Treku, věrnost fenoménu, dabing a postavy, zbraně
Proti: slabá umělá inteligence nepřátel i spojenců, místy level design