První Undergroundy určily nový směr směřování známé série závodních her. Oproti předchozím šesti dílům jde o úplně jinou hru a musím uznat, že vůbec ne špatnou.

Jako svůj první vůz jsem si z nabízených možností vybral Hondu Civic a myslím, že jsem si zvolil to nejlepší, co jsem mohl. Drift mi s ní šel parádně a vydržela mi hodně dlouho, snad do půlky hry a stále se chytala. Já však zatoužil po změně a dlouho jsem vybíral adekvátního nástupce. Nakonec se jím stal Hyundai Tiburon, který se mé předchozí káře v lecčems podobal. Samozřejmě jsem ale jeho vyšší výkon brzy pocítil a na Drift byl snad ještě lepší, než Civic. Každopádně s těmito dvěma vozy jsem si vystačil až do úplného konce.

Hudba přešla z žánru techna, které doposud sérii provázelo, na hip hop a rap, což je logický krok, protože se do prostředí vytuněných aut a nočních městských závodů tyto songy hodí nejlépe. Tuning zde hraje významnou roli a bez něj bych byl nejen úplně out, ale hlavně bych bez vylepšování jízdních vlastností svého vozového parku neměl téměř žádnou šanci na úspěch.

Z těch jedenácti dílů Need for Speed, co jsem hrál, jsou Undergroundy na třetím místě za bezkonkurenční pětkou a parádní jedničkou. Jedna z mála věcí, co mi tu chyběla, byl venkov. Chápu, že tuning frčí především ve městě, ale občasný průjezd noční krajinou, která je jen minimálně osídlena, má také něco do sebe.