Upozornění: V tomto komentáři nebudu bohužel příliš chválit. Mohl jsem tušit, že od jiné firmy, než udělala první Amnesii, dostanu něco trochu jiného, ale že to bude až tak špatné?

Začněme tím, co dělalo starou Amnesii Amnesií a tím je děsivá atmosféru. V jedničce jsem se bál od začátku do konce. Doslova. Pocit děsu mi naběhl hned po probuzení. Ne, vlastně jsem se začal bát už v momentě, kdy mi kamarád řekl, že se budu bát. V Machine for Pigs jsem měl strach pouze do doby, než jsem zjistil, že není čeho se bát. Vzpomínám si, že když dvojka vyšla, s kámošem jsme se rozhodli natočit let's play (můj první a poslední) a těšili se na naše vyděšené výrazy. Jaké zklamání, když jsme po hodině a půl hru vypnuli s tím, že nás to prostě nebaví. Pustili jsme si Outlast a na Amnesii si spoustu let ani nevzpomněli. Nedávno byla ale zdarma, tak jsem se k ní zase vrátil. Dohrál jsem jí na dvakrát a jediné, čeho jsem se lekl, bylo zjištění, že jsem teprve v půlce. Ono taky není z čeho mít strach - světlo máte neomezené, zdraví a ukazatel strachu řešit nemusíte. No a samotní nepřátelé jsou jen slabým odvarem znepokojivě znetvořených gruntů z jedničky. Z podařené hororové adventury nám vznikl nudný a jednotvárný walking simulátor. Co mi ale sedlo, bylo zasazení. Londýn na přelomu 19. a 20. století mi přišel mnohem víc sexy než středověký hrad v prvním díle. Graficky hra vypadá samozřejmě lépe než její předchůdce (kdyby ani to, asi bych nad ní zlomil hůl nadobro).

Velké plus si nicméně zaslouží zvuková stránka. Všelijaké ruchy, zvuky, pazvuky a i samotná hudba je na úrovni, na které bych si rád představil i celou hru. Bohužel, ani příběh mě příliš neoslovil. Neustálé honění se za svými dětmi, které mě absolutně nezajímaly. Ani postava Manduse mi nepřišla nijak zvlášť zapamatovatelná. Nesžil jsem se s ní, takže mi na ní, ani na jejím osudu příliš nezáleželo. Ke konci začal mít sice příběh konečně trošku spád, ale řekl bych, že tak trošku s křížkem po funusu. Navíc mi přišlo, že co se týče nechutností, tak autoři až příliš tlačili na pilu. Ve většině příběhových textů je to samá hniloba, hnis, výkaly, podlitiny, amputace, výkaly, zvratky, výkaly, hnus, drcení lidí, krev, výkaly, výkaly a podobně. Chvíli to působí nepříjemně, po čase trapně.

A taková druhá Amnesia je. Nevýrazná, nenáročná, místy nudná a utahaná. Jak jednou vtipně poznamenal Conan O’Brien ve svém Clueless Gamer, když recenzoval první díl: “Amnesia? Zapomenutelná.” (odkaz)