Když mluvíme o českých hrách, především o zlaté éře (2001-2004), tak se hlavně skloňují jména jako Mafia, Operace Flashpoint, Vietcong, popřípadě H&D. Bohužel se docela často opomíjí skvost, který nese jméno Original War.
Příběhově se jedná o zajímavý počin, kdy cestujeme do pravěku, což dává hře velmi zajímavé možnosti. Skvělou věci je, že můžeme hrát za tři frakce. Hlavní jsou Američané a Rusové, později pak ještě Arabové. Kampaň šlape hlavně kvůli tomu, jaký vám hra vytvoří vztah k postavám. Vy si je totiž sakra oblíbíte, naučíte se jejich průpovídky a budete si je hýčkat a litovat každého (většinu), o kterého přijdete.
Pro mě hra obsahuje několik nezapomenutelných hlášek, jak už to u českých her mám. Výborně vtipné dialogy, pichlavé poznámky, ideální dávka vulgarismu. Když dnes nad tím tak přemýšlím, tak obdivuji, jaký jsme měli v té době dabing u her, což se dnes zdá jako fantasy.
Graficky je hra zajímavá především díky tomu, v jaké prostředí se odehrává. Pravěký prales má své kouzlo, mapy jsou vlastně celkem podobné, ale nemohu říct, že bych se jich v průběhu kampaně přejedl.
Hratelnost je skvělá kombinace RTS s jistými RPG prvky. Není zde přehnané množství surovin, což vás nenutí k nějakému příliš těžkému managování. O to víc se musíte soustředit na souboje a ideální počet jednotlivých povolání pro danou misi. Jednotlivé postavy si postupně vylepšuje, podle toho, jak moc je používáte (samozřejmě přibývají nové a díky vám budou i ubývat).
Pro mě se dodnes jedná o nejlepší RTS a takového mého černého koně českých her. Hra se ze začátku jeví jako celkem jednoduchá, obtížnost ovšem s každou misí stoupá a závěrečné mise vám to dají sežrat. Vlastně jsem hru nikdy nedohrál, ani za jednu frakci, vždy jsem končil někde 2-3 mise před koncem, což budu muset v nejbližší době napravit.
„Macmillane, máte hru hrát, né ji zpo-chy-bňo-vat!“
Příběhově se jedná o zajímavý počin, kdy cestujeme do pravěku, což dává hře velmi zajímavé možnosti. Skvělou věci je, že můžeme hrát za tři frakce. Hlavní jsou Američané a Rusové, později pak ještě Arabové. Kampaň šlape hlavně kvůli tomu, jaký vám hra vytvoří vztah k postavám. Vy si je totiž sakra oblíbíte, naučíte se jejich průpovídky a budete si je hýčkat a litovat každého (většinu), o kterého přijdete.
Pro mě hra obsahuje několik nezapomenutelných hlášek, jak už to u českých her mám. Výborně vtipné dialogy, pichlavé poznámky, ideální dávka vulgarismu. Když dnes nad tím tak přemýšlím, tak obdivuji, jaký jsme měli v té době dabing u her, což se dnes zdá jako fantasy.
Graficky je hra zajímavá především díky tomu, v jaké prostředí se odehrává. Pravěký prales má své kouzlo, mapy jsou vlastně celkem podobné, ale nemohu říct, že bych se jich v průběhu kampaně přejedl.
Hratelnost je skvělá kombinace RTS s jistými RPG prvky. Není zde přehnané množství surovin, což vás nenutí k nějakému příliš těžkému managování. O to víc se musíte soustředit na souboje a ideální počet jednotlivých povolání pro danou misi. Jednotlivé postavy si postupně vylepšuje, podle toho, jak moc je používáte (samozřejmě přibývají nové a díky vám budou i ubývat).
Pro mě se dodnes jedná o nejlepší RTS a takového mého černého koně českých her. Hra se ze začátku jeví jako celkem jednoduchá, obtížnost ovšem s každou misí stoupá a závěrečné mise vám to dají sežrat. Vlastně jsem hru nikdy nedohrál, ani za jednu frakci, vždy jsem končil někde 2-3 mise před koncem, což budu muset v nejbližší době napravit.
„Macmillane, máte hru hrát, né ji zpo-chy-bňo-vat!“
Final Fantasy XV: Episode Ignis