Když vyšel Last Guardian, tak jsem o hraní vlastně vůbec neuvažovala. Hra mi přišla hezká a Trico hrozně roztomilý, ale to bylo vše. Jenže jsem blázen do sbírán herních sošek a figurek, a když jsem viděla sběratelskou edici, která byla zlevněná na polovinu, neodolala jsem.
Musím říct, že mě hra překvapila. Od začátku jsem se nad Tricem úplně rozplývala. Líbil se mi vztah kluka a Trica, jak spolu komunikují, atd. Celkově chování Trica mi přišlo dobré a uvěřitelné, např. jak má radost, když se z chodeb dostane ven, jak se snaží dostat se za klukem, nebo třeba, že občas vůbec neposlouchá a nespolupracuje. Trico je prostě úžasný a bylo mi hrozně líto každého zranění, které kvůli mně utrpěl. Hlavně tedy konec byl opravdu drsný, chudák Trico. Jsem u toho skoro brečela. Nemám ráda, když se ve hrách, filmech, atd. ubližuje zvířátkům a většinou se snažím podobným příběhům vyhýbat.
Hádanky a puzzle ve hře mi vcelku přišly pěkně zpracované a také nápověda, když se člověk zasekl. Nápověda je formou, že kluk, jako dospělí, to říká jako vzpomínku. Ale nemůžu říct, že by mi nápověda vždycky pomohla a já se nikde nezasekla. To bude spíše moje chyba. :)
Co se týká grafické stránky, je hra hezká, ale určitě se nedá považovat za nějaký klenot. Některé hry vycházející ve stejném roce jsou úplně někde jinde.
Měla jsem problémy zvyknout si na ovládání hry, neustále jsem si pletla seskakování/přikrčení a skok. Dle mého názoru není úplně intuitivní (aspoň pro mě). Co mě hlavně vadilo, bylo lezení po Tricovi. Kluk se někdy držel, někdy pustil, ale vždycky přesně naopak, než jsem to potřebovala. Také mi často lezl úplně jinam, než jsem se snažila dostat. Dále také to, že když umřete, musíte odstranit všechny znaky, které postupně přibývají na obrazovce. Když se nezačne hned, tak je jich hodně a zbavuje se jich špatně.
Hra se mi líbila, ale asi nebudu mít potřebu si jí zahrát znovu. Jednou to stačilo.