První díl Pekelných sousedů je netradiční počin, který mě občas hodně rozesmál. I když bych nechtěl být obětním beránkem této show, bylo zábavné sledovat, jak se soused vzteká čím dál tím více, až jeho ukazatel naštvanosti dosáhl maxima a on vybuchl jako dynamit.

Strčit elektrický drát do vody, nasypat rybičkám růstové hormony, dát pružinu pod trampolínu či natlakovat topení, aby na souseda upustilo páru. To je jen malý výčet zlomyslností, které hlavní záškodník Woody s mojí pomocí provedl, aby pana Rottweilera vytočil do neskutečných výšin.

Většina počátečních kol jde bez sebemenších problémů splnit s plným bodovým ohodnocením, ale v pozdějších fázích hry je nutné sledovat denní režim souseda, aby na sebe všechny nastražené pasti navazovaly a soused se co nejvíce naštval. Tím spěšným líčením jsem se připravil o pár animací s výsledky mé práce, ale já to přece dělám pro diváky a ne pro sebe.