O Spec Ops: The Line jsem toho moc neslyšela, neboť vyšlo v době, kdy jsem hry, které zrovna vycházely, sledovala méně. Když se po několika letech objevila tato hra zdarma, tak mi ji doporučil známý s tím, že si tohle opravdu musím zahrát.

Příběh je to, co je na této hře chváleno nejvíce. Námět je opravdu zdařilý a dal mi tip na knihu, kterou bych si chtěla přečíst (Srdce temnoty). Těch momentů, které otřesou hráčem (nebo tedy aspoň mnou), moc v průběhu hraní není. Nejvíce mi utkvěla v paměti scéna, kdy vypálím bílý fosfor na nevinné lidi. Na druhou stranu se mi líbilo postupné gradování příběhu (nebo spíše emocí) velitele Walkera až do úplného závěru. A do jeho agrese a vzteku jsem se lehce vžila, což pro mě vypovídá o uvěřitelném zpracování pocitů. Čím více se snaží něco napravit, tak tím více je to horší.

Co se týče hratelnosti, tak zde bych vytkla místy přemíru akce. Já vím, je to akční hra, koridorovka, ale mně by více sedělo postupnější dávkování přestřelek a delší přechody mezi jednotlivými lokacemi, kde se má akce odehrát. Občas jsem se podivovala, co ti moji spolubojovníci dělají, že stojí v otevřeném prostoru a střílí na nepřítele, ač tedy zabijí jen málokdy někoho, ale všimla jsem si, že něco podobného dělal i nepřítel, tak jsem nad tím jen mávla rukou.

Ovládání nebylo špatné, ale v průběhu hraní mě rozčilovala nemotornost postavy v momentě, kdy měla vyběhnout z jednoho krytu do dalšího. Zažila jsem už více intuitivní přebíhání z krytu do krytu. A vůbec nejhorší byla chvíle, kdy jsem musela vyběhnout z krytu jen na tu chvíli, než tam bouchne granát a zase se do něho vrátit, protože jiný kryt v okolí nebyl.

Perfektní byla hudba, ta mi opravdu sedla a dost dobře se poslouchala. I grafiku hodnotím pozitivně vzhledem k tomu, že je to hra z roku 2012. U hry jsem se většinu času bavila a že je kratší, tak to mi ani nevadilo, myslím, že přílišné natahování by vyprávění příběhu tak, jak to udělali vývojáři, jen uškodilo a navíc ke konci mě tak akce až tak nebavila.