Tož, tak je dohrán Torchlight 2. Mno... Bylo to něco jiného, než ten první díl?
Ale jo, bylo. I když v mezích zákona.

Torchlight 2 pokračuje ve šlépějích prvního dílu a hack'n'slash je tu za každým... prostě furt. Hra na vás od první chvíle valí jednoho nepřítele za druhým, tu tamhletu příšerku, tam toho voškliváka. A vy čistíte a čistíte. A že vám to s levelem za levelem jde tím líp, to je jasné.

Ale přecejen je to ve všech ohledech dotaženější. Prostředí je variabilnější, nepřátelé jsou různorodější (i když pozor, zase je pravdou, že je jen pár určitých typů, kteří pouze mění skin), bossové jsou nepříjemné sviňky...
O příběhu není zrovna moc důvodů, proč vyprávět. Není to nic moc. Ne, že by to v případě grindovací hry bylo zrovna záhodno, ale když se podívám na srovnání s Diablem 3 (ano, i tam příběh není zrovna kdovíco), tak tam vás aspoň ta hlavní linka tak nějak táhne, nepřátele a bossové dávají daleko větší smysl.

Ale je fakt, že už to samotné prostředí je zajímavější a variabilnější a víc to táhne.

Torchlight 2 je fajn hra. Pokud vás baví grindit a grindit. Oproti prvnímu dílu ve spoustě věcí pokročila. Ale stejně jí ještě něco chybí. Bavila mě, ale.. to ale mě fakt štve.