Dneska na Switch vychází hra s názvem The World Ends with You: Final Remix, těžko se tedy naskytne lepší příležitost zkusit majitele Switche přesvědčit, proč by se o ni mohli začít zajímat. Producent hry Tetsuya Nomura se nedávno nechal slyšet, že by moc rád udělal pokračování, ale jaksi mu k tomu schází požehnání korporátu, takže se Final Remix musí pořádně prodávat. O čemž mám teda svoje pochybnosti, ale určitě bych se nezlobil, kdyby se to nakonec vydařilo.
Ale popořadě. Příběh hry se odehrává v Tokiu, konkrétně v čtvrti Šibuja, tokijském středu nočního života a nejmodernějších trendů. Vaším průvodcem Šibujou je Neku Sakuraba, který se probouzí ve světě, který se sice podobá tomu, co zná, ale ne tak úplně. A Neku je tak trochu sobecký kretén, který se chtě nechtě bude muset naučit spolupracovat s ostatními. Však to znáte. Nechci příliš spoilerovat, ale ačkoliv je příběh vlastně dost jednoduchý, svět, ve kterém se odehrává, je tak akorát zvláštní, aby navnadil, ale neodradil svou divností, najdete v něm spoustu zajímavých postav, ke kterým je těžké nevytvořit si sympatie, pokud nejste úplně alergičtí na teenagery, a dojde i na nějaké ty nečekané a emotivní zvraty. Svou roli plní a k dalšímu hraní motivuje dostatečně.
Nejunikátnějším prvkem hry jsou souboje. Když jsem přemýšlel, k čemu bych soubojový systém přirovnal, napadl mě jeden mírně trhlý příměr – je to jako Brothers: A Tale of Two Sons, ale kdyby Brothers nebyla rozvážná plošinovka, ale frenetická akce. Vysvětlit základy soubojů jsem se pokusil už v popisku, ale nejjednodušší bude podívat se na video. A ano, postavy ovládáte obě zároveň a sdílí jeden healthbar. Jestli vám to připadá jako nemožné, tak ano, máte pravdu. A je to ohromná zábava. Souboje jsou chaotické, komplexní, ale zároveň intuitivní a po počátečním šoku nebudete chtít měnit. Hra navíc neustále překvapuje novými typy nepřátel, které završuje nápaditými bossfighty, naplno využívajícími obou displejů Nintenda DS. Dostupných útoků alias odznaků je taktéž hromada a od jednoduchých čar se dostanete až ke kreslení geometrických obrazců. Pokud se chcete hodně ztrapnit v autobuse, můžete dokonce používat i odznaky, které se aktivují řvaním do mikrofonu! Odznaků můžete najednou použít jen několik a je nutné najít tu správnou rovnováhu mezi těmi složitými silnými a jednoduchými slabými, jinak v soubojích rychle pohoříte.
Co je na hře ohromně sympatické, je to, že zcela vyhoví hardcore i normálním hráčům. Pokud chcete jen projít příběh a dost, nehází vám žádné klacky pod nohy, libovolně vás nechá snížit obtížnost a za takových 15 hodin máte hotovo. Pokud ji ale chcete vyždímat dosucha, po dohrání se vám odemkne volná hra, kde se můžete naplno vydovádět a posbírat všechny odznaky, naexpit maximální level, ulovit všechen Noise, posbírat všechny „tajné zprávy“, dále osvětlující příběhové pozadí hry a najít všechny tajné bossfighty. Tam se teprv rozjedou ty pravé minmax orgie plné pojmů jako optimalizace a evoluce odznaků, delevelování, či chain battles, kterých si můžete užít klidně desítky hodin, než všechno vysbíráte a odemknete.
Zcela zásadním prvkem hry je její styl, kterým je prodchnutá od hlavy až k patě. Šibuja neslouží pouze jako příběhové pozadí, ale točí se kolem ní úplně všechno. Například místo výbavy vám slouží módní oblečení různých značek (jste koneckonců v módní metropoli Japonska, že). Tyhle značky mají v různých částech Šibuji různou popularitu, což vám při jejich nošení dává bonusy v boji. Popularitu značek můžete navíc ovlivňovat tak, že v bojích budete používat jejich odznaky a propagovat ji tak. To je jeden příklad, našlo by se jich víc, ale neslušelo by se v komentáři prozradit úplně všechno. K unikátnosti přispívá i silně stylizovaná grafika, řízlá komiksy a grafitti a NAPROSTO VYNIKAJÍCÍ soundtrack, který je důkazem, že víc her potřebuje soundtracky s vokály.
TWEWY by se dalo by se popsat hodně adjektivy, ale ani jedno z nich nebude „tuctové“. Bohužel v některých aspektech je natolik netuctové, že převést ho z NDS na další platformy a tedy k širšímu publiku bylo a je bez razantních změn nemožné. Tím trpěla už mobilní verze, Solo Remix a stejně tak podle recenzí trpí Switch verze, Final Remix. Dotykové ovládání Nekuho sice zůstává, ale role partnera byla v obou verzích výrazně zredukována a stává se z nich v podstatě jen další odznak v hráčově arzenálu, čímž souboje podstatně ztrácejí na svém náboji a odnesete si z nich dost jiný zážitek. Pokud ale nemáte možnost zahrát si TWEWY tak, jak to bylo zamýšlené, i tak nesáhnete s remixy vedle. Bez zkušeností s původní verzí si možná ani neuvědomíte, že by vám něco chybělo, protože i mimo originálních soubojů toho hra nabízí víc než dost.
Ale popořadě. Příběh hry se odehrává v Tokiu, konkrétně v čtvrti Šibuja, tokijském středu nočního života a nejmodernějších trendů. Vaším průvodcem Šibujou je Neku Sakuraba, který se probouzí ve světě, který se sice podobá tomu, co zná, ale ne tak úplně. A Neku je tak trochu sobecký kretén, který se chtě nechtě bude muset naučit spolupracovat s ostatními. Však to znáte. Nechci příliš spoilerovat, ale ačkoliv je příběh vlastně dost jednoduchý, svět, ve kterém se odehrává, je tak akorát zvláštní, aby navnadil, ale neodradil svou divností, najdete v něm spoustu zajímavých postav, ke kterým je těžké nevytvořit si sympatie, pokud nejste úplně alergičtí na teenagery, a dojde i na nějaké ty nečekané a emotivní zvraty. Svou roli plní a k dalšímu hraní motivuje dostatečně.
Nejunikátnějším prvkem hry jsou souboje. Když jsem přemýšlel, k čemu bych soubojový systém přirovnal, napadl mě jeden mírně trhlý příměr – je to jako Brothers: A Tale of Two Sons, ale kdyby Brothers nebyla rozvážná plošinovka, ale frenetická akce. Vysvětlit základy soubojů jsem se pokusil už v popisku, ale nejjednodušší bude podívat se na video. A ano, postavy ovládáte obě zároveň a sdílí jeden healthbar. Jestli vám to připadá jako nemožné, tak ano, máte pravdu. A je to ohromná zábava. Souboje jsou chaotické, komplexní, ale zároveň intuitivní a po počátečním šoku nebudete chtít měnit. Hra navíc neustále překvapuje novými typy nepřátel, které završuje nápaditými bossfighty, naplno využívajícími obou displejů Nintenda DS. Dostupných útoků alias odznaků je taktéž hromada a od jednoduchých čar se dostanete až ke kreslení geometrických obrazců. Pokud se chcete hodně ztrapnit v autobuse, můžete dokonce používat i odznaky, které se aktivují řvaním do mikrofonu! Odznaků můžete najednou použít jen několik a je nutné najít tu správnou rovnováhu mezi těmi složitými silnými a jednoduchými slabými, jinak v soubojích rychle pohoříte.
Co je na hře ohromně sympatické, je to, že zcela vyhoví hardcore i normálním hráčům. Pokud chcete jen projít příběh a dost, nehází vám žádné klacky pod nohy, libovolně vás nechá snížit obtížnost a za takových 15 hodin máte hotovo. Pokud ji ale chcete vyždímat dosucha, po dohrání se vám odemkne volná hra, kde se můžete naplno vydovádět a posbírat všechny odznaky, naexpit maximální level, ulovit všechen Noise, posbírat všechny „tajné zprávy“, dále osvětlující příběhové pozadí hry a najít všechny tajné bossfighty. Tam se teprv rozjedou ty pravé minmax orgie plné pojmů jako optimalizace a evoluce odznaků, delevelování, či chain battles, kterých si můžete užít klidně desítky hodin, než všechno vysbíráte a odemknete.
Zcela zásadním prvkem hry je její styl, kterým je prodchnutá od hlavy až k patě. Šibuja neslouží pouze jako příběhové pozadí, ale točí se kolem ní úplně všechno. Například místo výbavy vám slouží módní oblečení různých značek (jste koneckonců v módní metropoli Japonska, že). Tyhle značky mají v různých částech Šibuji různou popularitu, což vám při jejich nošení dává bonusy v boji. Popularitu značek můžete navíc ovlivňovat tak, že v bojích budete používat jejich odznaky a propagovat ji tak. To je jeden příklad, našlo by se jich víc, ale neslušelo by se v komentáři prozradit úplně všechno. K unikátnosti přispívá i silně stylizovaná grafika, řízlá komiksy a grafitti a NAPROSTO VYNIKAJÍCÍ soundtrack, který je důkazem, že víc her potřebuje soundtracky s vokály.
TWEWY by se dalo by se popsat hodně adjektivy, ale ani jedno z nich nebude „tuctové“. Bohužel v některých aspektech je natolik netuctové, že převést ho z NDS na další platformy a tedy k širšímu publiku bylo a je bez razantních změn nemožné. Tím trpěla už mobilní verze, Solo Remix a stejně tak podle recenzí trpí Switch verze, Final Remix. Dotykové ovládání Nekuho sice zůstává, ale role partnera byla v obou verzích výrazně zredukována a stává se z nich v podstatě jen další odznak v hráčově arzenálu, čímž souboje podstatně ztrácejí na svém náboji a odnesete si z nich dost jiný zážitek. Pokud ale nemáte možnost zahrát si TWEWY tak, jak to bylo zamýšlené, i tak nesáhnete s remixy vedle. Bez zkušeností s původní verzí si možná ani neuvědomíte, že by vám něco chybělo, protože i mimo originálních soubojů toho hra nabízí víc než dost.
