A tak jsem se pustil po dohrání většiny klasik z ranku FPS do jedné z těch největších, nejúžasnějších a zároveň nejsložitějších - System Shocku, která na 100% patří do mé Top 10. Přesto na rozdíl od spousty jiných her jsem System Shock dohrál pouze jednou někde ve 20 a už se k němu nikdy nevrátil. Pokusy to byly, ale vždycky mě spolehlivě odradilo naprosto šílené ovládání a grafika.
Enhanced Edition tohle částečně řeší - přidává totiž lepší rozlíšení. I tak je grafika opravdu obstarožní a dnes již nic extra. Ale garantuju, že v zápalu boje si toho ani nevšimnete. A ovládání? Enhanced Edition přidává klasické FPS ovládání WASD a mouselook, ale i tak budete muset hodně kouzlit, protože spousta menu a podmenu se ovládá myší, což v zápalu boje například znamená vypnout mouselook, dobít zbraně, zapnout vylepšení a znovu zapnout.
Příběh je jednoduše geniální. Jako hacker, který byl 6 měsíců v kryospánku se probouzíte na vesmírné stanici Citadela. Její umělá inteligence Shodan se zvláznila, za pomocí virů proměnila část posádky v mutanty, zbytek v roboty a Vy se musíte probít 9+1 patrem a zatnout ji tipec. V průběhu hraní nacházíte spoustu logů, dat a zpráv od lidí, co nedávno zesnuli, nebo ještě bojují svůj marný boj a sledujete do detailů úroveň šílenství Shodan. Ta se pokusí několika způsoby zničit Zemi, což musíte zastavit v brutálně složitých a často i nefér adventurně/akčních úkolech.
Ano kdo by čekal jen 3D akci, spletl by se. System Shock je mix RPG, adventury a 3D akce. Základem je samozřejmě boj s veškerou cháskou, co se potuluje (a bohužel i respawnuje) na lodi. Ať už jsou to roboti či mutanti, k zemi snadno nepůjdou a i když jejich inteligence je na nule, výdrž, odolnost a nedostatek nábojů to spolehlivě kompenzuje. Na každého platí navíc trochu něco jiného.
Zbraní máte přehršel a poberete jen pár ale i tak ty nejlepší kousky přijdou až na konec. Je je tu několik verzí blasterů a energetických zbraní, které Vám ale žerou energii a proto musíte nosit spoustu baterek či vědět kde jsou energetické stanice. A pak jsou tu pistole, pušky až po parádní samopal, do kterých zase hledáte náboje. Což znamená prošmejdit každý kout a obrat každou mrtvolu. Díky upravenému ovládání není problém se trefit, ale problém je, když Vás nepřátelé obklíčí a trefí se první :) Aby toho nebylo málo, tak máte x typů granátů (osobně jsem je moc nevyužil), či spoustu stimulantů které zlepšují vlastnosti.
A ve hře je toho mnohem mnohem více. Budete sbírat a vylepšovat hardware, který Vám dost pomůže (štít, radiační oblek, noční vidění, lampa, skákací boty atd..). Budete hackovat zámky ve dvou minihrách. U zbraní budete přepínat druhy nábojů nebo výkon energie. Sbírat záznamy, číst emaily a získávat přístupové kódy. Ničit kamery a počítačové servery, dokud úroveň zabezpečení nedosáhne 0% - čímž se otevřou některé dveře. V každém kole najdete stanici, kterou když přepnete, tak Vás po smrti nepromění v cyborga, ale oživí. Pak je tu cyberprostor, kde plujete, ničíte ochranné programy, sbíráte data, otevíráte zámky a samozřejmě získáváte i lepší software pro pohyb v něm.
To vše v obrovských kolech, ve kterých se díky fantastické automapě perfektně vyznáte. Do automapy si navíc můžete čmárat poznámky, abyste věděli, kam se vrátit pro zatím neotevřené dveře či pro úkol, který lze splnit později.
Celou hrou se prolíná pár úkolů, které občas vyžadují cestu přes několik pater a především sbírání a správné použití předmětu na správném místě. Úkoly jsou ve stylu starých adventur, včetně jejich neférovosti šestimístný kód rozesetý po 6 patrech, nutnost použít lidskou hlavu na skener.
Je toho opravdu neskutečně moc a na rok 1994, kdy 3D akce byly stále ve stylu najdi 3 klíče a exit je to mazec, co tvůrci dokázali. On System Shock je vnitřkem spíše dungeon v kabátu 3D střílečky a ta komplexnost spoustu lidí odradí, aby to vůbec zkoušela hrát. Dnes už to na mě tolik nepůsobí, ale pamatuji si absolutní nadšení tehdy při prvním hraní. A i teď když jsem umíral s nedostatkem zdraví, nábojů či v některých z mnoha pastí Shodan jsem zatnul zuby a těšil se, až ji konečně nakopu prdel. Za mě 3D akce a hra roku 1994.
Enhanced Edition tohle částečně řeší - přidává totiž lepší rozlíšení. I tak je grafika opravdu obstarožní a dnes již nic extra. Ale garantuju, že v zápalu boje si toho ani nevšimnete. A ovládání? Enhanced Edition přidává klasické FPS ovládání WASD a mouselook, ale i tak budete muset hodně kouzlit, protože spousta menu a podmenu se ovládá myší, což v zápalu boje například znamená vypnout mouselook, dobít zbraně, zapnout vylepšení a znovu zapnout.
Příběh je jednoduše geniální. Jako hacker, který byl 6 měsíců v kryospánku se probouzíte na vesmírné stanici Citadela. Její umělá inteligence Shodan se zvláznila, za pomocí virů proměnila část posádky v mutanty, zbytek v roboty a Vy se musíte probít 9+1 patrem a zatnout ji tipec. V průběhu hraní nacházíte spoustu logů, dat a zpráv od lidí, co nedávno zesnuli, nebo ještě bojují svůj marný boj a sledujete do detailů úroveň šílenství Shodan. Ta se pokusí několika způsoby zničit Zemi, což musíte zastavit v brutálně složitých a často i nefér adventurně/akčních úkolech.
Ano kdo by čekal jen 3D akci, spletl by se. System Shock je mix RPG, adventury a 3D akce. Základem je samozřejmě boj s veškerou cháskou, co se potuluje (a bohužel i respawnuje) na lodi. Ať už jsou to roboti či mutanti, k zemi snadno nepůjdou a i když jejich inteligence je na nule, výdrž, odolnost a nedostatek nábojů to spolehlivě kompenzuje. Na každého platí navíc trochu něco jiného.
Zbraní máte přehršel a poberete jen pár ale i tak ty nejlepší kousky přijdou až na konec. Je je tu několik verzí blasterů a energetických zbraní, které Vám ale žerou energii a proto musíte nosit spoustu baterek či vědět kde jsou energetické stanice. A pak jsou tu pistole, pušky až po parádní samopal, do kterých zase hledáte náboje. Což znamená prošmejdit každý kout a obrat každou mrtvolu. Díky upravenému ovládání není problém se trefit, ale problém je, když Vás nepřátelé obklíčí a trefí se první :) Aby toho nebylo málo, tak máte x typů granátů (osobně jsem je moc nevyužil), či spoustu stimulantů které zlepšují vlastnosti.
A ve hře je toho mnohem mnohem více. Budete sbírat a vylepšovat hardware, který Vám dost pomůže (štít, radiační oblek, noční vidění, lampa, skákací boty atd..). Budete hackovat zámky ve dvou minihrách. U zbraní budete přepínat druhy nábojů nebo výkon energie. Sbírat záznamy, číst emaily a získávat přístupové kódy. Ničit kamery a počítačové servery, dokud úroveň zabezpečení nedosáhne 0% - čímž se otevřou některé dveře. V každém kole najdete stanici, kterou když přepnete, tak Vás po smrti nepromění v cyborga, ale oživí. Pak je tu cyberprostor, kde plujete, ničíte ochranné programy, sbíráte data, otevíráte zámky a samozřejmě získáváte i lepší software pro pohyb v něm.
To vše v obrovských kolech, ve kterých se díky fantastické automapě perfektně vyznáte. Do automapy si navíc můžete čmárat poznámky, abyste věděli, kam se vrátit pro zatím neotevřené dveře či pro úkol, který lze splnit později.
Celou hrou se prolíná pár úkolů, které občas vyžadují cestu přes několik pater a především sbírání a správné použití předmětu na správném místě. Úkoly jsou ve stylu starých adventur, včetně jejich neférovosti šestimístný kód rozesetý po 6 patrech, nutnost použít lidskou hlavu na skener.
Je toho opravdu neskutečně moc a na rok 1994, kdy 3D akce byly stále ve stylu najdi 3 klíče a exit je to mazec, co tvůrci dokázali. On System Shock je vnitřkem spíše dungeon v kabátu 3D střílečky a ta komplexnost spoustu lidí odradí, aby to vůbec zkoušela hrát. Dnes už to na mě tolik nepůsobí, ale pamatuji si absolutní nadšení tehdy při prvním hraní. A i teď když jsem umíral s nedostatkem zdraví, nábojů či v některých z mnoha pastí Shodan jsem zatnul zuby a těšil se, až ji konečně nakopu prdel. Za mě 3D akce a hra roku 1994.
Becherův sen
Pro: Příběh, prostředí, neskutečné kvantum možností, mix několika žánrů.
Proti: Grafika už dnes neohromí.