Už od začátku hraní The Last of Us jsem věděl, že jde podle hráčů o příběhově a emočně strhující jízdu, čemuž nasvědčuje i úvodní kapitola, jejíž vyústění pro mě bylo na slzu v oku. Vážně.., která hra vás nalomila už po 10 minutách hraní?! Nicméně, pak nastane skok o 20 let a z vaší postavy je zralý muž a vy se konečně dostáváte k nějakému hraní. Po pár hodinách je vám jasné, že otevřený prostor tady budete hledat marně. TLoU je koridorovka, což jí vůbec neškodí, naopak v akcích s walkery nemáte kam utéct, navíc vám to umožňuje lépe se soustředit na děj a sem tam si odskočíte do vedlejších místností pro nějaký ten šťavnatý loot.

Když jsme u těch surovin, jejich nalézání je velmi uspokojivé a strávil jsem mnoho chvil rozmýšlením nad tím, co se mi vykraftěním v nadcházejících chvílích bude více hodit (lékárna, bomba, kudla). To samé s "dopováním" Joela. Prostě chytře a přesto jednoduše navržený systém, který skvěle spolupracuje s gameplayem. Ten je totiž prostý, leč úderný, což taky sedí k post-apokalyptickému světu. "Všeho je málo, i ty budeš bojovat o přežití s málem." Míření v pohodě, je zde i drobná taktika s cihlami, stealth také funguje, rozdílně přistupujete k lidem, jinak potom k tichošlápkům. Mimochodem, nesnáším clickery... ten zvuk a instakill mě bude budit ze spaní dlouho. V návaznosti na clickera musím pochválit malý počet druhů nepřátel. Na co to přejebávat? Palec nahoru.

A teď pojďme k našemu Joelovi a Ellie. Studio Naughty Dog dokázalo pozvolně vystavět velmi silné pouto mezi našimi protagonisty pouhými dialogovými výměnami. Hra je celkově pozvolnější a proto tak skvěle umožňuje hráči přilnout k hlavním protagonistům. Pocity, které jsem zažíval u Sářiny smrti, posledním sbohem Tess, mrazivému konci bratrů Henryho a Sama, zranění Joela, zvratu s cizincem u Ellie nebo u znovu shledání Joela s Ellie, vyúčtování se Světlonoši... do prdele, i příběh "kapitána Ishe" ze zápisků měl větší sílu, než finále kdejaké dnešní hry. Prostě neskutečné! A můžeme za to také poděkovat i naprosto vynikajícím dabérům a soundtracku. Skladbu z menu nezapomenu (lol, jsem raper). Od série Uncharted je to prostě velký odklon, protože Joel je zralejší a příběh se nese v komorním stylu a je vážný. Graficky jde o skvělý nadstandard. Všechno vypadá "hezky", okolí vás vnoří do jejich budoucnosti, žasnete nad rozpadajícím se světem. Je to prostě jedna z nejlepších her tohoto tisíciletí.

Herní výzva 2018 - Nejen PC živ je člověk