Salt and Sanctuary je přesně ta hra, kterou vždycky, když projíždím PS4 Store hledám a jen těžko nacházím – lehko rozehratelná (ve smyslu, že prostě přijdete a hrajete, bez nekonečného intra a uvádění do děje, ovládání se naučíte postupně, spolu s přibývajícími speciálními schopnostmi), ale zároveň výzva, kde můžete donekonečna levelovat a znovu a znovu procházet a doobjevovat všechny lokace. Hra vás neubíjí potřebou sama sebe nějak vysvětlovat, je dostatečně osobitá sama o sobě, poznáte ji prostě tím, že ji hrajete. V momentě, kdy se naučíte bojovat s jedním typem nepřátel, objeví se nový; boss fighty jsou četné a různorodé (a vyjma pro mě zprvu neporazitelné Witch of the Lake, přiměřeně těžké).

Kdyby nebylo neuvěřitelně frustrující světelné skákačky u jednorožců (je sice volitelná, ale nedalo mi to), jednalo by se o naprosto bezchybný zážitek, na kterém jsem strávila mnoho hodin. Pro mě o něco snazší a možná o něco méně atmosféričtější než Bloodborne (přece jen ta 2D forma je náročnější pro moji představivost, primárně v tom vidím arkádu na obrazovce přede mnou než že by mi hra zprostředkovala ten pocit „jsem v divném městě plném divných příšer“), ale víceméně analogický zážitek, i se stejným koncem.