V málokteré hře se šlo po odehraných dvaceti hodinách, vracet do míst jejích začátků, jako v této. Což navozovalo pocit že jsem vůbec nepokročil a byl stále na místě. Ve skutečnosti jsem jen podle nutnosti chodil sem a tam a likvidoval respawnující se nepřátele. Kteří se sice neobnovovali v hojném počtu a všude. Ale kolikrát mě dokázali znepříjemnit průchod hrou. Naštěstí měli většinou u sebe nějaké užitečné předměty, takže to moc nevadilo.

Několik zakomponovaných stealth prvků z Thiefa, jehož enginu hra využívala, způsobovalo to že jsem s úžasem pozoroval zombíky jak šli, hledali mě či se mi snažili svým hasákem nebo brokovnicí ublížit. V mnohém totiž připomínali stráže z již zmíněné stealth akce. To byl zároveň další plus této FPS říznuté RPG stylem. Nestává se mi příliš často že mám-li rád nějaké studio, jenž vytvořilo mou oblíbenou hru nebo sérii, abych si automaticky oblíbil i jeho další. Ať již vznikla před nebo po. Ovšem, u této odehrávající se na vesmírné lodi Von Braun a UNN Rickenbacker, se mi to stalo.

Samozřejmostí byl propracovaný a perfektně podaný příběh, spolu s vynikajícím designem a atmosférou jednotlivých lokací. Což vedle přítomných RPG prvků, dělalo ze System Shocku 2 unikátní dílo v němž všechno fungovalo tak jak mělo. Střetávání se s nepřátelskými stvořeními nebo zařízeními, a používání rozličných postupů při jejich eliminaci, bylo tedy jen pouhou třešničkou na dortu, toho co obsahoval a nabízel. Celkově jsem se při jeho hraní skvěle bavil, vzpomněl na jeho předchůdce a vychutnal si závěrečné outro.