Kamarád na kolejích mě asi dva roky lanařil do jedné super strategie, kterou hraje už hrozně dlouho a já se k němu prý musím alespoň na pár bitev přidat. Moc se mi do toho nechtělo, ale když říkal, že Stronghold je skoro jako Age of Empires II s datadiskem, tak jsem se nakonec nechal přemluvit.
Stronghold: Crusader ale vůbec není jako mě dobře známá strategie. Už jen to, že se o své obyvatele musím starat tím, že jim peču neustále chleba, snižuji daně a řeším nějakou pitomou víru, mě hodně štvalo. Boje navíc probíhají s ohromnými armádami, které jsou na mapě hrozně titěrné a to vůbec není můj styl. Já mám rád přehled a ten jsem zde absolutně neměl.
Vrcholem byli vrahové, o kterých mi kámoš samozřejmě nic neřekl a najednou vidím, jak mi někdo téměř bez povšimnutí postupně zabíjí mé poddané a vojáky, ale musím uznat, že otroci s pochodněmi byli alespoň zábavní. Já si chci ale postavit hradby a obranné věže, vylepšit vše na maximum, lovit si zvěř, těžit suroviny, prostě vést poklidný život a až pak si vytvořit armádu a zaútočit na nepřítele, který doposud zkoušel mou obranu jen chabými útoky.
Vím, že tenhle postup je ve strategiích hlavně v multiplayeru sebevražedný, ale mě to takhle prostě baví nejvíce. Když jsem párkrát v Age of Empires II zkoušel multiplayer, tak jsem byl alespoň na chvilku v klidu, i když mě posléze protihráč skoro vždy rozdrtil. Zde jsem však klid nezažil vůbec, protože když jsem zrovna nečelil nějakému útoku, tak jsem musel řešit ten blbej chleba. Nakonec jsme si ale dali pár zápasů v NHL 08 a všechny nepravosti ze Strongholdu jsem kámošovi vrátil i s úroky.
Stronghold: Crusader ale vůbec není jako mě dobře známá strategie. Už jen to, že se o své obyvatele musím starat tím, že jim peču neustále chleba, snižuji daně a řeším nějakou pitomou víru, mě hodně štvalo. Boje navíc probíhají s ohromnými armádami, které jsou na mapě hrozně titěrné a to vůbec není můj styl. Já mám rád přehled a ten jsem zde absolutně neměl.
Vrcholem byli vrahové, o kterých mi kámoš samozřejmě nic neřekl a najednou vidím, jak mi někdo téměř bez povšimnutí postupně zabíjí mé poddané a vojáky, ale musím uznat, že otroci s pochodněmi byli alespoň zábavní. Já si chci ale postavit hradby a obranné věže, vylepšit vše na maximum, lovit si zvěř, těžit suroviny, prostě vést poklidný život a až pak si vytvořit armádu a zaútočit na nepřítele, který doposud zkoušel mou obranu jen chabými útoky.
Vím, že tenhle postup je ve strategiích hlavně v multiplayeru sebevražedný, ale mě to takhle prostě baví nejvíce. Když jsem párkrát v Age of Empires II zkoušel multiplayer, tak jsem byl alespoň na chvilku v klidu, i když mě posléze protihráč skoro vždy rozdrtil. Zde jsem však klid nezažil vůbec, protože když jsem zrovna nečelil nějakému útoku, tak jsem musel řešit ten blbej chleba. Nakonec jsme si ale dali pár zápasů v NHL 08 a všechny nepravosti ze Strongholdu jsem kámošovi vrátil i s úroky.
Pro: otroci s pochodněmi
Proti: starání se o obyvatele, velké armády, nepřehledné, ani chvilka klidu