Série Uncharted byla vždy tím, co jsem konzolistům záviděl. Když jsem si tedy nakonec PlayStation pořídil, s rozehráním Uncharted jsem nezahálel. To, že se nakonec spíše dostalo mírné zklamání (holt vysoká očekávání provázená skvělými ohlasy) je na jiný příběh. Nic to neměnilo ale na tom, že jsem se na zakončení příběhu Nathana Draeka těšil.
Prvně, Uncharted je třeba vnímat jako blockbuster se vším tím spojený, a ve čtvrtém dílu se na tom nic nemění. To ale není urážka. Ne každá hra musi hráče nutit přemýšlet po nocích nad smyslem života.
Druhak, Uncharted 4: Thief's End je nejlepší díl série.
Od třetího dílu ušly technologie pořádný kus cesty a čtvrtý díl nám tohle ukazuje ve vší parádě. Na herní svět je radost pohledět, ať už prozkoumávate starou katedrálu ve Skotsku nebo provozujete rekreační lezení po skalách někde v tropech. K tomu si přičtěte i skvěle vypadající efekty při adrenalinových pasážích, kdy vše vybuchuje a padá (i když se většinou jedná o naskriptované sekvence) a máte před sebou titul, který se vizuálně řadí mezi dnešní špičku.
Velkým kladem pro mě byl Samuel Drake, postava z Nathanovi minulosti. Konečně zajímavý sidekick na cesty (ano, přiznávám se, Elenu jsem si nikdy moc neoblíbil), a jedna z nejlepších postav v Uncharted universu (dle mého skromného názoru).
Příběh rychle odsýpá, pozadí ohledně pirátské kolonie je dostatečně zajímavé k tomu, abyste chtěli vědět co se kdysi ve skutečnosti stalo, během všech těch přestřelek a lezení po všem možném není čas na oddych, překvapení se taktéž dočkáme... ve zkratce řečeno, Naughty Dogs určitě neodvedli špatnou práci.
Ve čtvrtém díle se kruh uzavřel. Nathan a Sam dokončili to, co jejich matka začala, vypořádali se s jejich bývalým parťákem... Škoda jen, že to nepůsobí až tak osudově jak by si tvůrci přáli. Problém vidím v tom, že o ničem z tohohle ale během tří předešlých dílů nebyla ani zmínka.
Nathan je nadále super člověk, pro kterého by bylo zdolání nějaké osmitisícovky jen malé rozcvičení.
A vyvraždění malé armády pro něj taky nebude žádný problém. Totálně to nabourává reálnost světa, ale člověk se to naučí přecházet.
Hratelnost se od minule nijak zvlášť nezměnila. Příjemným zpestřením je jízda džípem v iluzi otevřeného světa, a lano, díky němuž se někdy budete cítit jak Tarzan. Nakonec je tu ještě stealth, který je nyní mnohem více v popředí.
Uncharted 4 mě chytlo a neopustilo. A byť se hra nezařadí do mého žebříčku nejlepších her, nebudu popírat, že jsem se skvěle bavil. Člověk si někdy tu akční přímočarou jízdu velmi rád užije.
Prvně, Uncharted je třeba vnímat jako blockbuster se vším tím spojený, a ve čtvrtém dílu se na tom nic nemění. To ale není urážka. Ne každá hra musi hráče nutit přemýšlet po nocích nad smyslem života.
Druhak, Uncharted 4: Thief's End je nejlepší díl série.
Od třetího dílu ušly technologie pořádný kus cesty a čtvrtý díl nám tohle ukazuje ve vší parádě. Na herní svět je radost pohledět, ať už prozkoumávate starou katedrálu ve Skotsku nebo provozujete rekreační lezení po skalách někde v tropech. K tomu si přičtěte i skvěle vypadající efekty při adrenalinových pasážích, kdy vše vybuchuje a padá (i když se většinou jedná o naskriptované sekvence) a máte před sebou titul, který se vizuálně řadí mezi dnešní špičku.
Velkým kladem pro mě byl Samuel Drake, postava z Nathanovi minulosti. Konečně zajímavý sidekick na cesty (ano, přiznávám se, Elenu jsem si nikdy moc neoblíbil), a jedna z nejlepších postav v Uncharted universu (dle mého skromného názoru).
Příběh rychle odsýpá, pozadí ohledně pirátské kolonie je dostatečně zajímavé k tomu, abyste chtěli vědět co se kdysi ve skutečnosti stalo, během všech těch přestřelek a lezení po všem možném není čas na oddych, překvapení se taktéž dočkáme... ve zkratce řečeno, Naughty Dogs určitě neodvedli špatnou práci.
Ve čtvrtém díle se kruh uzavřel. Nathan a Sam dokončili to, co jejich matka začala, vypořádali se s jejich bývalým parťákem... Škoda jen, že to nepůsobí až tak osudově jak by si tvůrci přáli. Problém vidím v tom, že o ničem z tohohle ale během tří předešlých dílů nebyla ani zmínka.
Nathan je nadále super člověk, pro kterého by bylo zdolání nějaké osmitisícovky jen malé rozcvičení.
A vyvraždění malé armády pro něj taky nebude žádný problém. Totálně to nabourává reálnost světa, ale člověk se to naučí přecházet.
Hratelnost se od minule nijak zvlášť nezměnila. Příjemným zpestřením je jízda džípem v iluzi otevřeného světa, a lano, díky němuž se někdy budete cítit jak Tarzan. Nakonec je tu ještě stealth, který je nyní mnohem více v popředí.
Uncharted 4 mě chytlo a neopustilo. A byť se hra nezařadí do mého žebříčku nejlepších her, nebudu popírat, že jsem se skvěle bavil. Člověk si někdy tu akční přímočarou jízdu velmi rád užije.
Cyberpunk 2077