Dvojka Goblinů pokračuje v tradici jedničky a je přesně taková, jaké mají být pokračování. V podstatě stejná a přitom úplně jiná. Především je dvojka mnohem více adventurou než logickou hrou. Místo kódu na kola je tu normální ukládání, omezený inventář s pár předměty, každá mise má více obrazovek mezi kterými jde většinou normálně procházet a místo trojice specializovaných hrdinů jsou tu goblini pouze dva. Není tu žádná energie a aktivní místa se díkybohu hlásí pod kurzorem.
Fingus a Winkle se vydávají na dobrodružnou výpravu, aby zachránili králova syna, mrňavého zmetka jménem Buffon před démonem Amoniakem. Návaznost misí občas pokulkává, což umožnilo tvůrcům přijít s pestrou škálou obrazovek od klasických hradů, vesnicí, před podmořský svět či kuchyni (kde budete nenápadně likvidovat Amoniakovu kohortu vylepšenými karbenátky) až po úleťárny jako zkušebna kapely či halucinanční snový svět.
Co se nezměnilo je šílený animákovitý humor, spousta pitomostí co postavy dělají (pohvizdování, metání salt s nadšenými jupí) a především kouzelná pohádková grafika.
A především hodně přituhlo. Jednak každá postava je jiná. Winkle je tupoň, který něco neumí, ale také hajzlík, který nemá problém poťouchle škodit, Fingus neškodí, ale zase zvládne intelektuálnější věci. Takže každá postava může dělat něco jiného, navíc 90% hádanek je založené na kombinaci obou postav zároveň. Musíte přijít nejen na to, co tvůrci chtěli, ale ještě to i provést ve správném načasování. Musím přiznat, že ač jsem zkoušel hrát bez návodu, občas jsem nakouknout musel a ke konci jsou ty kombinace už naprosto šílené. Zvlášť když dostanete k rukám i Buffona, který nic neumí, věčně ho zachraňujete a ještě trucuje, ale občas je potřeba a Vás to samozřejmě nenapadne (jako poslední puzzle s dveřmi). Co zamrzí stejně jako v jedničce je nulový konec v jedničce hrdinové stojí na nějakém voze, ve dvojce jedou na nějakých dinožábách
Každopádně i přes brutální obtížnost je hra férová, nenechá Vás udělat chybný krok či umřít a především je to stále skvělá zábava jako jednička.
Fingus a Winkle se vydávají na dobrodružnou výpravu, aby zachránili králova syna, mrňavého zmetka jménem Buffon před démonem Amoniakem. Návaznost misí občas pokulkává, což umožnilo tvůrcům přijít s pestrou škálou obrazovek od klasických hradů, vesnicí, před podmořský svět či kuchyni (kde budete nenápadně likvidovat Amoniakovu kohortu vylepšenými karbenátky) až po úleťárny jako zkušebna kapely či halucinanční snový svět.
Co se nezměnilo je šílený animákovitý humor, spousta pitomostí co postavy dělají (pohvizdování, metání salt s nadšenými jupí) a především kouzelná pohádková grafika.
A především hodně přituhlo. Jednak každá postava je jiná. Winkle je tupoň, který něco neumí, ale také hajzlík, který nemá problém poťouchle škodit, Fingus neškodí, ale zase zvládne intelektuálnější věci. Takže každá postava může dělat něco jiného, navíc 90% hádanek je založené na kombinaci obou postav zároveň. Musíte přijít nejen na to, co tvůrci chtěli, ale ještě to i provést ve správném načasování. Musím přiznat, že ač jsem zkoušel hrát bez návodu, občas jsem nakouknout musel a ke konci jsou ty kombinace už naprosto šílené. Zvlášť když dostanete k rukám i Buffona, který nic neumí, věčně ho zachraňujete a ještě trucuje, ale občas je potřeba a Vás to samozřejmě nenapadne (jako poslední puzzle s dveřmi). Co zamrzí stejně jako v jedničce je nulový konec v jedničce hrdinové stojí na nějakém voze, ve dvojce jedou na nějakých dinožábách
Každopádně i přes brutální obtížnost je hra férová, nenechá Vás udělat chybný krok či umřít a především je to stále skvělá zábava jako jednička.
Becherův sen
Pro: Stejně kouzelná grafika i humor jako první díl, více adventuření, spolupráce postav.
Proti: Ty hádanky jsou občas neskutečně složité.