Mirror's Edge a já, to je dlouhá historie. Hru jsem rozehrál několikrát, poprvé chvíli po vydání, ale vždy zůstalo maximálně u dvou levelů, zapomenutí hry a její následná odinstalace o pár měsíců později. A i letos, když jsem se díky výzvě ke hře vrátil, mi dělalo pokračování po první kapitole problémy. Hru jsem rozehrál na jaře a druhou kapitolu si zahrál až v listopadu. A konečně mě to chytilo, od čtvrtiny hry pomalu nabírá Mirror's Edge obrátky a začíná být intenzivní parkurovou jízdou.

Nutno podotknout, že začátky byly těžké a parkur v mém podání vypadal nějak takhle. Ale i později, kdy jsem si na ovládání zvykl a bez problémů zvládal i těžší skoky, dokázal být Mirror's Edge značně frustrující hrou. Některé pasáže jsou sakra těžké, pádů bylo víc než je zdrávo a když se do toho všeho přidají i policisté, není rozhodně prostor na chyby. Každopádně pocit ze skákání, z rychlosti a odzbrojovávání protivníků je naprosto libový.

Co nemá chybu ani po letech je audiovizuální stránka. Grafika je stále pěkná a podtrhuje dost unikátní atmosféru. Stejně tak hudba je parádní, mimo známého hlavního hitu se mi hodně líbí třeba i tato skladba.

Co se týče samotného příběhu, tak ten je takový jednodušší, ale solidně zpracovaný. Žádná bomba, ale také nic trapného, prostě klasický dostačující příběh s docela fajn charaktery.

Co mi vadilo byla střelba. Respektive její občasná nutnost, hlavně ke konci hry. Dvě lokace jsem prostě vystřílel, protože jsem nenašel způsob, jak bez fatálních následků místo proběhnout. Popravdě bych se bez střílení i úplně obešel. Jako střílečka hra totiž fakt nefunguje, navíc i UI je dost tupá.

Celkově nakonec velká spokojenost. Trvalo mi skoro deset let, než jsem se do hry pořádně ponořil a nakonec dávám pěkných 80%. To jsem celý já :)