Hned na začátku se musím omluvit všem, protože tohle bude asi delší recenze, protože je tu více věcí, které chci popsat a sepsat to jen stroze by dostatečně nevysvětlilo mé hodnocení. Musím také zmínit, že první Red Dead Redemption jsem nehrál a že jsem si nechal utéct snad všechny trailery.

Dějově se nejedná o příběh s přesahem. Je to komorní dílo o gangu, který jde proti proudu legality a tvrdé dřiny, Dutch má na všechno plán, který vyžaduje peníze a zpravidla se po kdejaké akci něco vysere. Nečekejte žádnou příběhovou smršť, protože RDR2 má na převodovce maximálně dvě rychlosti dopředu. I s přístupem, kdy jedete jen hlavní mise, je to prostě pomalé. Čtyři akty gang jen plní plány a utíká, až v poslední kapitole se teda zařadí na tu dvojku. Na začátku páté kapitoly jsem si říkal, jestli jsem si nějak nezdrogoval jídlo nebo pití, protože... oni fakt ztroskotali na tropickém ostrově?! Jak se děj nesl tím westernovým duchem, tak tohle bylo naprosto mimo. Mimo tento nepochopitelný přešlap se ale jednalo a dobře napsaný příběh s dobrým emočním dopadem na hráče a přiznávám, obě oči nezůstaly suché.

Čekal jsem titulky, ale ty nikde a najednou hrajem za Johna, tak čekám nějakou poslední misi. Nope. Ještě epilog na dva party. Ten vlastně sloužil jako dokreslení jeho života (a prý si to i fanbase vybrečela) a jeho konec přinesl pomstu Arthurovi. Spíš bych to nazval DLCčkem, ale co už. Nikdo mi ale nemůže vyčítat, že jsem z tempa děje trochu zklamaný, protože samotné mise jsou časově laxní, s koňmi i během misí jedete štreky tam i zpět a takhle je to minimálně v polovině misí. Nevadí mi užvaněnost hry. Mám rád lore navíc a dobře to vykresluje vztahy mezi postavami, ale bylo to fakt dlouhé. Co ale musím velmi pochválit, je level desing misí. Sice šlo většinou o "zabij, čorni, unes", ale způsob podání byl velmi barvitý a vnesl do hraní hodně originality a jen minimálně proto, mě mise pořád bavily.

Kdo že je ale ten Arthur Morgan? Z počátku byl neslaný, nemastný, ale v průběhu děje se začal projevovat více. Konečně máme postavu, která je vtipná a přitom do toho nesere sarkasmy, jak je v poslední době zvykem. Jeho akcent vynikající (celkově dabéři odvedli precizní práci) a závěr vyždíme emoce jak z poslední jízdy, tak z loučení s koněm a i s Arthurem samotným. Slzu jsem uronil jen u TLoU, takže za mě poklona. Zbytek gangu ale lehce zaostává. Dutch má plán (mimochodem, s Arthurem vynikající změna charakteru), Sean má fantastický irský přízvuk, Charles respektuje přírodu, Uncle je vychcaný strejda, Micah sliznoun a takhle bych mohl pokračovat. Mají dostatečně vyhraněnou osobnost na to, aby jste si je mohli zaškatulkovat a nějaký čas si je budete pamatovat. V celé této věci mi ale nesedí "metr ctnosti". Z vedlejších misích přece jasně víte, že Arthur má dobré srdce, když by nejraději zadupal do země bývalého otrokáře. Za mě trochu nešikovná mechanika, i když já jel na dobráka.

Svět RDR2 toho nabízí spousty. Můžete lovit snad milión druhů zvěře, chytat ryby, hledat poklady, plnit výzvy, zastavit se u náhodného kolemjdoucího, plnit vedlejší a přesto zajímavé mise, loupit, utilizovat zbraně, měnit šatník, hrát hry, sbírat karty, sbližovat se s koněm. Je toho mrtě. A to je podle mě kámen úrazu. A vlastně není (ale jak pro koho). Už děj samotný mi přišel příliš natáhnutý... no a vy do toho chcete zkusit lovit, rybařit, najít poklad, tam pak zničíte s lodičkou plachetničky a ejhle, hraju už 7 hodin a nesplnil jsem jedinou hlavní misi. I všechny tyto aktivity jsou lehce roztahané a všechno to spojuje cestování na koni, kterého je tu až nechutně příliš. Sice vám v moment vylepšení tábora pomůže fast travel, ale i tak ho pořád bude moc. Dostavníky vás hodí jen na předurčená místa a tak raději pojedete z Valentine někde do pustiny sami. Sám bych se taky nebál pojmenovat koně Klepna. Ježiš, kolikrát já se vysekal o strom a zapomněl někde kožešiny, kolik já na sebe nachytal polišů, když jsem omylem drcnul do chodce. Moje nervy. Jo a pokud jste ve hře hledali nějakou romanci, tak té se nejvíc dočkáte ze strany Arthura a jeho koně. Celkově modely koní a jejich pohyby a chování byly až na přeskakování perfektní.

Hra je celkově dost laděna do "detailní celistvosti". Prostě všude si všímáte detailů, až tomu pomalu nevěříte. Koně střihají ušima, bahno máte jen tam, kde jste spadli, maso má při stahování z kůže tukové mapy, s lidmi můžete pokecat. Skoro jako byste tu hru žili. Proto trochu zamrzí, že jízda na koni není tak dokonalá, že stěží vidíte na domino kostky, že vracení se z menu trvá, že John neřekne ani slovo, když najde Arthurův hrob. I když klady pořád nesmírně převažují, pořád to trošku zamrzí. Graficky taky nádherné, jen co se týče obličejů, tak se to ani nerovná God of War nebo Detroitu. Naopak soundtrack je pro mě adeptem na vítěze v oné kategorii. Velmi barvitý, neomrzí, pořád vás překvapí jinou hudební variací.

Uvědomuji si, že spíš vypichuji nedostatky, ale hru jsem si užil. Mise byly navržením originální, herci předvedli skvělou práci, skladatelé jak by smet, celkový dojem z vizuální stránky hry působí uhlazeně a jednotně. Red Dead Redemption 2 bych ohodnotil herně jako velmi nadprůměrnou a v jistých aspektech jako téměř perfektní. Na vině je tempo a proto musím být kritický a udělit 80 %. Na druhou stranu byl fantastický zážitek sledovat s Arthurem východ slunce.