Fajnová střílečka, která svého času musela být v mulťáku ještě fajnovější. Servery jsou ded a já stejně nemám žádné kamarády a tak mi ani nebylo líto, že jsem to sjel sólo. Protože ani sólo to nebylo vůbec špatné!
Po delší době jsem zase hrál akční hru, kde AI jak nepřátel, tak především parťáka nestojí úplně za starou belu. Vlastně naopak. AI je tu je docela dost schopná. Nepřátele se kryjí, opatrně postupují, občas provedou výpad a vypozoroval jsem i jakousi koordinaci a pokusy o flank. Parťák je také užitečný, obzvlášť když si ho hráč za pomocí rozkazů šikovně řídí. Ne že by byla Army of Two hardcore hra, ale přímý útok tu moc nefunguje. Celé to stojí a padá na spolupráci obou postav. V zásadě to pracuje na principu, že jeden na sebe přitáhne horlivým střílením pozornost a druhý se nepřítele snaží obejít. Hra obsahuje pár jednoduchých leč šikovně funkčních taktických příkazů, díky kterým je ono ojebávání nepřátel královská zábava. Nic mega složitého, ale přesto je to dostatečně challenging (na vyšší obtížnost samozřejmě).
Kromě toho hra využívá starého známého cover-based systému, jen v poměrně odlišné podobě, než jsem byl doposud zvyklý. Postava se při krytí nepřimkne natvrdo k překážce (stiskem klávesy), ale dynamicky se za ní skrývá a reaguje na ni zatímco hráč normálně běhá po bojišti, střílí a z toho skáče z krytu do krytu. A je to super! Je to svižnější, příjemnější a dynamičtější, byť k dokonalosti to má pořád trochu daleko. I samotné střílení je hodně zábavné a vlastně ani nemám samotnému core gameplayi moc co vytknout.
Co už trochu zamrzí je poměrně nezajímavý level design plný klišé lokací (samé základny, industriální čtvrti, letiště apod.). Ač hráč v šesti misích procestuje údajně celý svět, mapy působí spíš účelně než uvěřitelně a dost se svým specifickým designem poddávají cílením na coop zážitek. Stejně tak příběh je spíše do počtu. Většinou jsem ani neměl tušení, kde vlastně jsem a proč po všech střílím (zdravím tvůrce Spec Ops: The Line), ale to je vlastně úplně fuk, protože i tak jsem si to parádně užíval.
Po delší době jsem zase hrál akční hru, kde AI jak nepřátel, tak především parťáka nestojí úplně za starou belu. Vlastně naopak. AI je tu je docela dost schopná. Nepřátele se kryjí, opatrně postupují, občas provedou výpad a vypozoroval jsem i jakousi koordinaci a pokusy o flank. Parťák je také užitečný, obzvlášť když si ho hráč za pomocí rozkazů šikovně řídí. Ne že by byla Army of Two hardcore hra, ale přímý útok tu moc nefunguje. Celé to stojí a padá na spolupráci obou postav. V zásadě to pracuje na principu, že jeden na sebe přitáhne horlivým střílením pozornost a druhý se nepřítele snaží obejít. Hra obsahuje pár jednoduchých leč šikovně funkčních taktických příkazů, díky kterým je ono ojebávání nepřátel královská zábava. Nic mega složitého, ale přesto je to dostatečně challenging (na vyšší obtížnost samozřejmě).
Kromě toho hra využívá starého známého cover-based systému, jen v poměrně odlišné podobě, než jsem byl doposud zvyklý. Postava se při krytí nepřimkne natvrdo k překážce (stiskem klávesy), ale dynamicky se za ní skrývá a reaguje na ni zatímco hráč normálně běhá po bojišti, střílí a z toho skáče z krytu do krytu. A je to super! Je to svižnější, příjemnější a dynamičtější, byť k dokonalosti to má pořád trochu daleko. I samotné střílení je hodně zábavné a vlastně ani nemám samotnému core gameplayi moc co vytknout.
Co už trochu zamrzí je poměrně nezajímavý level design plný klišé lokací (samé základny, industriální čtvrti, letiště apod.). Ač hráč v šesti misích procestuje údajně celý svět, mapy působí spíš účelně než uvěřitelně a dost se svým specifickým designem poddávají cílením na coop zážitek. Stejně tak příběh je spíše do počtu. Většinou jsem ani neměl tušení, kde vlastně jsem a proč po všech střílím (zdravím tvůrce Spec Ops: The Line), ale to je vlastně úplně fuk, protože i tak jsem si to parádně užíval.
Pro: chytlavý gameplay, dobrá AI, dynamický cover-based systém, přiměřené taktické možnosti, vyvážená obtížnost, vtipně trapný humor, solidní grafika a ozvučení
Proti: nevýrazný level design a ještě nevýraznější příběh