Už je to doba, kdy jsem hrál naposledy nějakou válečnou střílečku z pohledu první osoby. Ale herní výzva 2018 míní a hráč pak činí.

Medal od Honor je hra krátká (což je plus). Je hra neoriginální (což je minus). Ačkoliv se autoři snažili o pestrost, což znamená mise za snipera, střelce ve vrtulníku či obyčejného pěšáka, vždy se to smrsklo v obyčejné " vystřílej vše co ti přiběhne před tvůj zaměřovač zbraně".
AI nepřátel je tu taková nijaká. Prostě před hrače nabíhají talibánci s jediným cílem, a to nechat se zabít. V tom je asi podle mě největší kámen urázu. Nepřátelé před vás nabíhají, nechávají se prostřílet, a vy nemáte ani ždibec pocit, že by měli alespoň trošku inteligence.

Lokace jsou lineární, koridorové. Prostě jdete z bodu A do budu B a střílíte vše, co vám přijde do cesty. A to stále dokola, v nezajímavém příběhu.

Ale abych jen nekřivdil, tak musím kladně zhodnotit vizuál, hudební podkres, a abych byl zcela upřímný, tak i ten pocit ze střílení nepřátel.

Jako by to jen sloužilo jako prolog pro multiplayer. Ten jsem ale nehrál, tudíž se zdráhám hru celkově ohodnotit nějakým číslem. Takže na závěr snad jen jednu poznámku. Pořizovat si tuhle hru jen kvůli singleplayeru se nevyplatí.