V půlce 90. let přišla nová, slepá větev adventur - FMV interaktivní filmy. Hnusné filmečky v malém okýnku, nulová hratelnost, mizerné herecké výkony, prostě sračky, které byly oprávněně kritizovány nejen ve Score. Ovšem i tady se objevilo pár výjimek, kdy se filmové zpracování potkalo se skvostnou hrou a Gabriel Knight 2 je jednou z nich. Dvojku jsem chtěl hrát od momentu, kdy jsem si přečetl recenzi ve Score, ale vzhledem k absenci titulků jsem si ji prvně zahrál teprve před pár lety, kdy vznikl patch.

Jak se dvojka hraje? Parádně! Tvůrci zjednodušili ovládání na maximum, takže máte jeden kurzor, pod kterým se navíc aktivní místa hlásí, pokud kurzorem na něco kliknete co jde prohlídnout, hlavní postava si to prohlídne, pokud to jde sebrat, sebere to. Oproti jedničce tedy 100% zlepšení, navíc stejně jako v prvním díle je většina hratelnosti založená na logice, spoustě rozhovorů a výslechů a minimu interakcí s předměty. Pravda, ke konci si i zaadventuříte v klasickém slova smyslu, občas přijde špek (použití kukaček na strom), ale jinak je hratelnost pohodová. Hra je rozdělená od 6 kapitol a pokud v dané kapitole nesplníte vše co je potřeba, nepustí Vás dál. Pořádně přituhne až ve finálním podzemním labyrintu při souboji vlkodlaků, tady jsem fakt vyzuřil, než se mi to konečně povedlo

A jak to dnes vypadá? No rozlíšení filmečků a lokací už dnes není nic moc, ale koukat se na to dá bez problémů. Pokaždé stojíte v nějaké fotografii určitého místa a interkací se spustí filmeček s danou činností.

To nejdůležitější je ale samotný příběh a tady se Sieře, resp. Jane Jensen povedlo něco neskutečného. Gabriel Knight se po událostech z jedničky přestěhoval na svůj nový zámek v Německu, kde se jednoho dne objeví vesničané s žádostí o pomoc. V okolí prý řádí vlkodlak, oficiální vysvětlení úřadů je pár uprchlých vlků ze zoo. Gabriel který si není jistý ani svou novou úlohou Lovce Stínů, ani tím, zda vůbec na vlkodlaky věří se zdráhavě pouští do pátrání, o něco později přijíždí Grace, za kterou odehrajete poctivě půlku hry a začíná své vyšetřování.

A je to jak sledovat nejlepší hollywoodské filmy. Gabriela jeho pátrání zavádí k elitnímu loveckému klubu, kterému vévodí nenávistný baron von Zell a především úchatně charismatický baron von Glover. Setkává se s všehoschopným právníkem, zupáckým policajtem a odhaluje tajemství klubu. Grace oproti tomu začíná pátrání v historii a tady to teprve dostává grády. Pátrání se dotýká tajemného Černého vlka, který se objevuje napříč staletími či historických postav Ludvíka II. Bavorského a Richarda Wagnera. Grace se projde několika zámky, doví se (a hráč s ní) spoustu fascinujících informací z historie a kupodivu většina z nich není vycucaná z prstu. Jestliže jednička šla do hloubky, dvojka jde ještě mnohem dál a přiznám se, že jsem možná nic podobného v adventurním žánru nikdy nehrál.

Pátrání se prolínají, obě hlavní postavy jsou navíc plnokrevné bytosti - Gabriel je stále trošku přezíravý frajírek kterému pomalu dochází jeho odpovědnost, Grace je trošku arogantní a hysterická a odmítá si připustit své city k němu. To vše je podpořeno celkem slušnými hereckými výkony (ač se tvůrci nevyhnuli jistým stereotypům o Němcích), dá se říct že představitel hlavního hrdinu hraje dokonce naprosto fantasticky - v okamžiku kdy je hrůzou bez sebe, zuří, nebo na konci opět ztratí někoho, koho měl docela rádjsem mu věřil na 100%.

Zkrátka Gabriel Knight 2 je naprostým skvostem kde se logická hratelnost potkává s povedeným filmovým zpracováním a fantastickým příběhem plným detailů a historických souvislostí.