Tak tuhle RPG tahovou strategii považuji za nejlepší počítačovou hru jaká byla kdy do toho to dne vytvořena. Největším kladem považuju znovuhratelnost, která pramení ve svobodě postupu po herním světě a generátorem náhodných situací.
Je to i jedna z mála her kde jsem si vytvořil jakési pouto k určitým lidem a utvářel si mezi nimi jakési rozdíly oblíbenosti ( ano mluvím o žoldacích ), snad každý si našel tu svou krevní skupinu, kterou si hýčkal až do samotného úspěšného závěru.
Grafická i zvuková kulisa se mi i v této době celkem líbí a nedovedu si hru představit ve 3D, pač by ztratila své tzv. kouzlo.
Jediným možným záporem, tak budiž v pozdějších chvilích stereotyp ( ano mluvím o návratech na už známá jednou vysvobozená místa kvůli znovuobsazení nepřátel ), ale to se odvyjí hlavně od toho, jak rychle hrou postupujete k hlavnímu sídlu v Meduně.
Hru si s pravidelným intervalem projiždím cvičně co rok znova dokolečka a určitě to tak zůstane i nadále....
Je to i jedna z mála her kde jsem si vytvořil jakési pouto k určitým lidem a utvářel si mezi nimi jakési rozdíly oblíbenosti ( ano mluvím o žoldacích ), snad každý si našel tu svou krevní skupinu, kterou si hýčkal až do samotného úspěšného závěru.
Grafická i zvuková kulisa se mi i v této době celkem líbí a nedovedu si hru představit ve 3D, pač by ztratila své tzv. kouzlo.
Jediným možným záporem, tak budiž v pozdějších chvilích stereotyp ( ano mluvím o návratech na už známá jednou vysvobozená místa kvůli znovuobsazení nepřátel ), ale to se odvyjí hlavně od toho, jak rychle hrou postupujete k hlavnímu sídlu v Meduně.
Hru si s pravidelným intervalem projiždím cvičně co rok znova dokolečka a určitě to tak zůstane i nadále....
Pro: Znovuhratelnost, rozdílné charakteristiky najmutelných žoldaků, vtipné scénky Diedranny a Elliota, svobodný postup hrou, hudba.
Proti: V pozdější fázi hry se dostaví frustace, když musíte 10krát vyčisťovat stejný sektor na mapě od nepřátel.