Hned na počátku hraní DA: O jsem kroutila hlavou, jaké megaklišé se na mě řítí. Hlavní postava je vcelku bezejmenný charakter, který se záhy stává sirotkem, ale naštěstí se ho ujímá bájný řád a dává mu za cíl zachránit svět, nic víc, nic míň. Ale abych zpočátku jen nehanila, tento koncept se mi v tu dobu líbil, měla jsem zrovna chuť si zahrát nějakou velkolepou hrdinskou fantasy odyseu a přesně to jsem dostala od Origins.
Brzy jsem nabrala do party potřebné a hlavně sympatické pomocníky a ty méně sympatické uklidila do tábora, kde po celou dobu hraní zůstali, ovšem i tak mi nezapomínali dávat rady do života a říkat, co si o mě myslí. Zde se projevila dobrá práce Bioware, kdy některé dialogy byly opravdu kvalitně napsané a někdy byly i vtipné, zvlášť interakce mezi mým psem a dalšími spolubojovníky. Samozřejmě jsem dotáhla romanci až do konce, ale cesta to byla trnitá, protože to vyžadovalo poslouchat Lelianu - uspávačku hadů. Navíc mi její naivita někdy lezla na nervy a získat její důvěru vyžadovalo opatrný přístup a trpělivost. Také se mi líbila možnost odpovídat cynicky a ironicky, takže mě některé ty možnosti v dialogu dost pobavily, ale škoda, že jsem roleplayovala samu sebe a já ve skutečnosti nejsem taková nestvůra, abych jim tak odpovídala. Takže u Morrigan mi ten můj přístup moc neprošel.
Na hře samotné mě překvapily úkoly. Tu a tam se sice objevily úkoly typu, že mám něco najít a donést, ale spousta úkolů mě utkvěla v paměti i po delším čase. Navíc hlavní úkoly se nemusely dělat popořadě, ale bylo na mě, kde začnu, což mělo také vliv na dění ve hře. Součástí úkolů bylo i rozhodování o tom, jak dopadnou a zde opět narazila moje povaha "volím jen a pouze dobro", protože úkoly černobílé vůbec nebyly. Takže nakonec moje rozhodování skončilo tak, že jsem volila menší zlo.
Soubojový systém mě bavil, většinou jsem sice bojovala bez pauz, ale jakmile přišel těžší souboj, tak jsem přepínala do taktického módu a některé souboje jsem opakovala. Nejtěžší souboj byl pro mě se Ser Cauthrien a jejími lučištníky. Mohla jsem se sice vzdát a po několikátém pokusu už jsem měla chuť to udělat, ale nakonec jsem to s vypětím všech sil a nervů zvládla. Finální bossfight byl po tomhle už procházka růžovým sadem.
Hraní Dragon Age: Origins jsem dlouho odkládala, ale nakonec jsem se k němu v květnu tohoto roku dostala, strávila ve hře 44 hodin a dost se bavila. Je dost možné, že si hru zahraji znovu, s jiným začátkem, jinou romancí a jiným složením party.
Brzy jsem nabrala do party potřebné a hlavně sympatické pomocníky a ty méně sympatické uklidila do tábora, kde po celou dobu hraní zůstali, ovšem i tak mi nezapomínali dávat rady do života a říkat, co si o mě myslí. Zde se projevila dobrá práce Bioware, kdy některé dialogy byly opravdu kvalitně napsané a někdy byly i vtipné, zvlášť interakce mezi mým psem a dalšími spolubojovníky. Samozřejmě jsem dotáhla romanci až do konce, ale cesta to byla trnitá, protože to vyžadovalo poslouchat Lelianu - uspávačku hadů. Navíc mi její naivita někdy lezla na nervy a získat její důvěru vyžadovalo opatrný přístup a trpělivost. Také se mi líbila možnost odpovídat cynicky a ironicky, takže mě některé ty možnosti v dialogu dost pobavily, ale škoda, že jsem roleplayovala samu sebe a já ve skutečnosti nejsem taková nestvůra, abych jim tak odpovídala. Takže u Morrigan mi ten můj přístup moc neprošel.
Na hře samotné mě překvapily úkoly. Tu a tam se sice objevily úkoly typu, že mám něco najít a donést, ale spousta úkolů mě utkvěla v paměti i po delším čase. Navíc hlavní úkoly se nemusely dělat popořadě, ale bylo na mě, kde začnu, což mělo také vliv na dění ve hře. Součástí úkolů bylo i rozhodování o tom, jak dopadnou a zde opět narazila moje povaha "volím jen a pouze dobro", protože úkoly černobílé vůbec nebyly. Takže nakonec moje rozhodování skončilo tak, že jsem volila menší zlo.
Soubojový systém mě bavil, většinou jsem sice bojovala bez pauz, ale jakmile přišel těžší souboj, tak jsem přepínala do taktického módu a některé souboje jsem opakovala. Nejtěžší souboj byl pro mě se Ser Cauthrien a jejími lučištníky. Mohla jsem se sice vzdát a po několikátém pokusu už jsem měla chuť to udělat, ale nakonec jsem to s vypětím všech sil a nervů zvládla. Finální bossfight byl po tomhle už procházka růžovým sadem.
Hraní Dragon Age: Origins jsem dlouho odkládala, ale nakonec jsem se k němu v květnu tohoto roku dostala, strávila ve hře 44 hodin a dost se bavila. Je dost možné, že si hru zahraji znovu, s jiným začátkem, jinou romancí a jiným složením party.
Pro: postavy, možnost voleb, úkoly, systém boje, psí společník
Proti: občas nudné a neskutečně dlouhé dungeony, malá rozmanitost nepřátel