Hru A Way Out jsem měl s kamarádem vyhlídnutou již delší dobu, naprosto nás totiž uchvátila možnost kooperace a tématika útěku z vězení. Tak moc jsme se na hru těšili, že jsme ji zvládli dohrát za jediné sobotní odpoledne. Mohu s klidem za nás za oba říct, že se jedná o velice vydařenou akční adventůru s velkým, až filmovým příběhem.
Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.
Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.
Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.
Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.
Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.
Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.
Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.
Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - Aiko's Choice