Nezasvěcenému to bude znít určitě divně - díky herní výzvě 2018 jsem vzal za vděk hrou, kde je hlavní postavou Koza, ne TY kozy, ale opravdu TA koza. Cítil bych se na cílovku spíš co se těch koz týče, ale tohle, to je panečku hříčka. Ale zapomeňme na škatulky, Live N' Let Die, kozy nebo Koza, směle do toho. Šiblá podstata celého konceptu vlastně není přitěžující okolností, v tomto směru je potřeba ctít presumpci neviny, problém je že spoustu momentů ve hře považují za vcelku trapnou a opravdu jsem nebyl říčný z toho, že na tisící (+/-)pokus se snažím získat předmět, který sice není ničím důležitý, ale jakože pro dobrý pocit stoprocentního sběru. Nejuchal jsem ani ze situací, kdy mé milé koze prolezla kontejnerem hlava a já chtě nechtě byl nucen restartovat. Záměr? Sarkasmus, ironii, nadhled, to vše mám velmi rád, bohužel zde je tlačen až ad absurdum a chtít za něco takového peníze je zhovadilost (nebo metafyzika). A nebo se prostě musím smířit s tím, že tohle není můj šálek kozích bobků.

K druhé straně kozí mince: hra má, řekněme v rámci vnitřní logiky kozího světa, pár světlých momentů a zajímavých nápadů. Vše jde olíznout a ke všemu se jazykem přilepit. Jde se podívat do vesmíru, nemotorně zaskákat na trampolínách, zažít boj v aréně proti jiným kozám, získat trůn a být králem všech koz či se stát kozatýrem... Bohužel všechny tyto z počátku úsměvné kratochvíle přecházejí po krátké době v kozí šeď a není to ta kozí šeď jako když momentální přítulce pomalujete koziště tělními barvami v odstínu šedé (v rámci sexuálního dovádění), ale je to ta nepříjemná šeď kozího kožichu - kromě Švandy Dudáka, oblékl by si někdo něco takového?