Jednoho dne jsem si řekla, že bych mohla dohrát alespoň jeden díl Far Cry série od Ubisoftu. U trojky se mi to skoro podařilo, ale kvůli (či snad díky?) save systému v jedné misi jsem hru zlostně odinstalovala a "už nikdy víc". Ono nikdy více nastalo o měsíc později, kdy jsem rozehrála čtvrtý díl.
A zpočátku jsem se na každé hraní těšila, neboť mě ony naprosto nudné a stereotypní činnosti jako obsazování základen a lezení na věže jako jedna z mála věcí na hře bavilo. Problém nastal, kdy jsem měla všechny tyhle záležitosti splněné v dané části mapy, protože pak už jsem se musela soustředit na hlavní a vedlejší mise. O tom dále.
Nepřišlo mi, že by zbraní ve hře bylo nějak hodně. Nebo spíše jsem měla pocit, že opravdu použitelných je jen pár, protože další modely jsou prostě horší, takže to dopadlo tak, že jsem si brzy odemkla/našla nejlepší zbraně a už je neměla potřebu do konce hry měnit. Situace a mise ve hře to ani nevyžadovaly. A část zbraní se odemykala děláním různých, ale stále se opakujících mini úkolů, což šlo mimo mě.
Od AI protivníků jsem toho moc neočekávala, ale i tak mě jejich chování občas zaskočilo (nemile). Buď byli naprosto tupí, kdy jen nabíhali do mého zorného pole, nebo naopak, i když jsem je likvidovala potichu z křoví, tak stejně přesně věděli, odkud bylo vystřeleno a hned běželi na mě. A to jsem měla zlikvidované přednostně ony šamany nebo co to bylo, kteří mě viděli i schovanou v keři. O save systému psát nebudu, neboť je to věc, která mě rozčiluje u každé Ubisoft hry, a tady to nebylo nic nového.
Nejhorší byl ovšem příběh. U něho jsem opravdu trpěla a dokonce i více než ve trojce. Je mi jasné, že nemohu očekávat kvalitní scénář, ale ten druhý extrém také není nic moc. Osudy lidí v Himálajích mi byly naprosto ukradené a v těch chvílích, kdy jsem se měla rozhodovat, na jakou stranu se přidám, jsem vybírala jen dle toho, že ta paní byla často příšerně hysterická, a tak jsem volila Sabala a doufala, že pro paní to skončí špatně. Trochu to zachraňoval Pagan Min, který mi byl nejvíce sympatický, a tak jsem mu při jeho závěrečném odletu vrtulníkem zamávala a nechala žít.
S nechutí vzpomínám i na mnoha hráči oblíbené "houbičkové pasáže" těch bratrů, ovšem tady to není problém hry, ale spíše můj, protože mě tyhle a podobné věci ve hrách nikdy nebavily. Uznávám, že série Far Cry není asi nic pro mě, ale chtěla jsem aspoň jeden díl dohrát. Nakonec dávám 65 %, i přesto, že komentář vyznívá negativně, protože střílet mě tam bavilo, čistit mapu mě bavilo, prostředí bylo pěkné a za tu cenu, za kterou jsem hru koupila, jsem byla spokojená v tomhle ohledu.
A zpočátku jsem se na každé hraní těšila, neboť mě ony naprosto nudné a stereotypní činnosti jako obsazování základen a lezení na věže jako jedna z mála věcí na hře bavilo. Problém nastal, kdy jsem měla všechny tyhle záležitosti splněné v dané části mapy, protože pak už jsem se musela soustředit na hlavní a vedlejší mise. O tom dále.
Nepřišlo mi, že by zbraní ve hře bylo nějak hodně. Nebo spíše jsem měla pocit, že opravdu použitelných je jen pár, protože další modely jsou prostě horší, takže to dopadlo tak, že jsem si brzy odemkla/našla nejlepší zbraně a už je neměla potřebu do konce hry měnit. Situace a mise ve hře to ani nevyžadovaly. A část zbraní se odemykala děláním různých, ale stále se opakujících mini úkolů, což šlo mimo mě.
Od AI protivníků jsem toho moc neočekávala, ale i tak mě jejich chování občas zaskočilo (nemile). Buď byli naprosto tupí, kdy jen nabíhali do mého zorného pole, nebo naopak, i když jsem je likvidovala potichu z křoví, tak stejně přesně věděli, odkud bylo vystřeleno a hned běželi na mě. A to jsem měla zlikvidované přednostně ony šamany nebo co to bylo, kteří mě viděli i schovanou v keři. O save systému psát nebudu, neboť je to věc, která mě rozčiluje u každé Ubisoft hry, a tady to nebylo nic nového.
Nejhorší byl ovšem příběh. U něho jsem opravdu trpěla a dokonce i více než ve trojce. Je mi jasné, že nemohu očekávat kvalitní scénář, ale ten druhý extrém také není nic moc. Osudy lidí v Himálajích mi byly naprosto ukradené a v těch chvílích, kdy jsem se měla rozhodovat, na jakou stranu se přidám, jsem vybírala jen dle toho, že ta paní byla často příšerně hysterická, a tak jsem volila Sabala a doufala, že pro paní to skončí špatně. Trochu to zachraňoval Pagan Min, který mi byl nejvíce sympatický, a tak jsem mu při jeho závěrečném odletu vrtulníkem zamávala a nechala žít.
S nechutí vzpomínám i na mnoha hráči oblíbené "houbičkové pasáže" těch bratrů, ovšem tady to není problém hry, ale spíše můj, protože mě tyhle a podobné věci ve hrách nikdy nebavily. Uznávám, že série Far Cry není asi nic pro mě, ale chtěla jsem aspoň jeden díl dohrát. Nakonec dávám 65 %, i přesto, že komentář vyznívá negativně, protože střílet mě tam bavilo, čistit mapu mě bavilo, prostředí bylo pěkné a za tu cenu, za kterou jsem hru koupila, jsem byla spokojená v tomhle ohledu.
Pro: prostředí, pro mě obsazování základen a věží, gyrokoptéra, hlavní záporák
Proti: save systém, příběh, hlavní a vedlejší mise, AI nepřátel