Battlefield 4 jsem zkoušel už pár lety dříve kvůli multiplayeru, o kterém bych chtěl hned na úvod konstatovat, že je beze sporu největší tahounem celé hry. Sice se jedná o vylepšenou trojku bez nějaké větší inovace, avšak s výběrem map si opět vede na výbornou a nějaký ty hodiny jsem díky tomu ve hře s radostí strávil. Aktuální verze navíc už nepotřebuje ke hraní Battlelog, který byl ve trojce spíše zbytečný než k užitku.

Původně jsem se ke čtvrtému dílu již nechtěl vracet, nicméně s Herní výzvou 2018 ("Nervy z oceli") jsem se rozhodl okusit příběhovou kampaň, o které jsem slyšel převážně negativní ohlasy. Bohužel, legendy nelhaly… Celá kampaň od začátku do konce působila nemastně a neslaně, obzvlášť děj a postavy byly nevýrazné a často i méně uvěřitelné. Akční sekvence sice občas překvapily, ale často jsem kroutil hlavou nad až moc velkou absurditou některých momentů.

Tragédií byla i umělá inteligence, která je (alespoň teda na nejtěžší obtížnost) nastavena na vzájemnou ignoraci nepřátel a spojenců, kdy prostě nepřátelé stříleli pouze do mě a mí parťáci do nich stříleli jen na oko. Někoho sejmout se jim podařilo až po přímém rozkazu (respektive označení). Dost často tak nastala například komická situace, že z jednoho metru na sebe pouze koukali nebo dokonce běhali bez povšimnutí vedle sebe nebo za sebou.

Největším kladem singleplayeru je audio a grafická stránka hry, která v této sérii byla vždy na špici. Působivé byly i scenérie s úchvatnými efekty počasí. Tím ale největší plusy kampaně končí. Škoda, že se vývojáři snažili tlačit na celkovou vážnost hry. Se slzou v oku pomalu vzpomínám na kampaň prvního Bad Company, kde se příběh naopak nebral vůbec vážně a parťáci byli natolik osobití, že dokázali udělat i řadu poměrně vtipných momentů, aniž by to působilo nějak trapně. Mé kladné ohodnocení hry tak vychází pouze z multiplayeru.