Bioshock: Infinite funguje na mnoha vrstvách.

Na povrchu je to jen hloupá střílečka. Okořeňují ji sice speciální schopnosti (vigory), ale ty jsem během hraní vlastně ani moc nepoužíval. Mimochodem, vigory mi (na rozdíl od předchozích Bioshocků) nesedí ani do herního světa -- i když se s nimi setkáte na každém rohu, jen zřídkakdy se setkáte s nepřítelem používajícím jimi nabyté superschopnosti.

Opravdové kouzlo Bioshocku Infinite ale přichází na dalších úrovních. Krásné kulisy, do kterých je hra zasazena, jsou postaveny do prudkého kontrastu s krutostí herního světa. A když dáváte opravdu velký pozor, prolezete každý kout a poslechnete si každý záznam, možná pochopíte i skutečný příběh hry.

Za mě byl Bioshock: Infinite zážitek a stavím ho mezi nejlepší hry, co jsem kdy hrál. I když "herní" aspekty má průměrné, jako celek je výjimečný.