Po dohrání třetího Samorosta a zejména Machinaria pro mě byla Botanicula zklamáním. Graficky je pěkná, to ano (ačkoliv vytvořená v nízkém rozlišení, a ani se neumí roztáhnout na celou obrazovku), ale nesedly mi ani mechaniky ani herní svět.

Zajímalo by mě, pro koho byla hra zamýšlena. První třetina hry působí jako hra pro předškolní děti, oříšky a kaštánky pochodují po lese a všechny problémy se vyřeší jedním kliknutím na cokoliv podezřelého. Což samo o sobě není problém, pokud by taková byla celá hra, tak to s nadšením dohraji s dítětem, kterému by se to líbilo, a ohodnotím to jako dětskou hru. Jenže postupně přibudou logické hádanky, některé složitější, a pár poměrně zákysových míst. A zejména svět se promění do naprosto haluzoidního prostředí, kde se míchá páté přes deváté, a člověk si říká, že v Amanitě jedou na nějakém opravdu kvalitním materiálu. Poslední část by potom děti spolehlivě donutila mít noční můry a počurávat se ještě hodně dlouho. Takže z mého pohledu to míjí všechny, jak děti, tak dospělé (alespoň mě osobně infantilní styl dost odrazuje).

Mechanicky mě to opět přijde jako krok zpět oproti předchozím hrám, které byly více adventury. Tady je to o proklikání všeho, ve všech kombinacích, a pak vyřešení občasné logické minihry (která ovšem často opět spoléhá na prozkoumání všech možností). Celkově mě to přijde jako návrat někam k druhému Samorostu. Což je škoda, doufám, že budoucí hry od Amanity to zase zlepší.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá