Herní výzva 2018 - 9. "Nerozbalený dárek"
Vampyr, pro někoho zklamání, pro někoho překvapení, ale určitě se většinově shodneme na tom, že jsme od hry, dle prvotních představení, rozhovorů a trailerů čekali každý tak trochu něco jiného, než ve výsledku ze hry je. Je to dobře? Kdo ví. Pro mě byla hra spíš tím překvapením.
Celé jsem si to z doslechu představovala jako atmosferický polo-openworld, kde bude čistě na mě, zda půjdu cestou zabití nebo se potenciálním soubojům zcela vyhnu. Kde na mě budou čekat těžká morální rozhodnutí a vlastně víc nic. Nemyslela jsem si, že si utvořím vztah s některými z postav, že nad nimi budu více přemýšlet, nebo že strávím tolik času u rozhovorů. A vadilo mi to? Ne. Bavilo mě to? Velice. A to celou dobu!
Ač jsem se chtěla vyhnout veškerým střetům, nebylo to možné. Lovci upírů byli na každém rohu a občas narazíte na nějaký klíčový bossfight. Takhle jsem si to nepředstavovala. Spíš, že půjdu stealth, z něčeho se vykecám a ublížím možná tak v zápalu žízně po krvi nějakému zvířeti nebo si krev obstarám v nemocnici. A ono prd. A když jste nějakou lokaci vyčištili, příště jste nepřátele potkali zas a znova. Ale i přes to mě to nakonec bavilo.
Graficky se mi hra líbila, i když původní představa (utvořená na základě ukázek) také byla jiná. Atmosféra byla dobrá, místy výborná. Stejně tak hudební podkres vynikající. Jediné co mě zaráželo a rozhodně v tom nejsem sama, je zjev Jonathana. Proč jsou ostatní upíři k nerozeznání od normálních lidí a já musím mít krví podlité oči a celkově vypadám jako přenašeč mnoha smrtelných nemocí, se kterým by nikdo nechtěl mít nic společného? A proč si toho nikdo nevšímá?! Je to jasné, Jonathan je blázen a já spolu s ním!
Nakonec mi veškeré mechaniky vyhovovaly. Jo, rozhovory byly dlouhé a časté, obzvlášť pokud jsem chtěla splnit většinu vedlejšáků. Nutnost vracet se do lokací kvůli udržení zdraví ve čtvrtích bylo možná chvilkama otravné a repetitivní. Soubojů bylo víc, než by mě normálně bavilo. Snažila jsem se jít dobrou cestou a v temném zákoutí zakousla pouze pár velmi nesympatických jedinců, a i přes to jsem se dostala ke třetímu konci. Za což si můžu sama díky rozhodnutím. Ale bylo to překvapení. Jak píšu výše, celá hra pro mě byla a je jedno velké překvapení.
Vampyr, pro někoho zklamání, pro někoho překvapení, ale určitě se většinově shodneme na tom, že jsme od hry, dle prvotních představení, rozhovorů a trailerů čekali každý tak trochu něco jiného, než ve výsledku ze hry je. Je to dobře? Kdo ví. Pro mě byla hra spíš tím překvapením.
Celé jsem si to z doslechu představovala jako atmosferický polo-openworld, kde bude čistě na mě, zda půjdu cestou zabití nebo se potenciálním soubojům zcela vyhnu. Kde na mě budou čekat těžká morální rozhodnutí a vlastně víc nic. Nemyslela jsem si, že si utvořím vztah s některými z postav, že nad nimi budu více přemýšlet, nebo že strávím tolik času u rozhovorů. A vadilo mi to? Ne. Bavilo mě to? Velice. A to celou dobu!
Ač jsem se chtěla vyhnout veškerým střetům, nebylo to možné. Lovci upírů byli na každém rohu a občas narazíte na nějaký klíčový bossfight. Takhle jsem si to nepředstavovala. Spíš, že půjdu stealth, z něčeho se vykecám a ublížím možná tak v zápalu žízně po krvi nějakému zvířeti nebo si krev obstarám v nemocnici. A ono prd. A když jste nějakou lokaci vyčištili, příště jste nepřátele potkali zas a znova. Ale i přes to mě to nakonec bavilo.
Graficky se mi hra líbila, i když původní představa (utvořená na základě ukázek) také byla jiná. Atmosféra byla dobrá, místy výborná. Stejně tak hudební podkres vynikající. Jediné co mě zaráželo a rozhodně v tom nejsem sama, je zjev Jonathana. Proč jsou ostatní upíři k nerozeznání od normálních lidí a já musím mít krví podlité oči a celkově vypadám jako přenašeč mnoha smrtelných nemocí, se kterým by nikdo nechtěl mít nic společného? A proč si toho nikdo nevšímá?! Je to jasné, Jonathan je blázen a já spolu s ním!
Nakonec mi veškeré mechaniky vyhovovaly. Jo, rozhovory byly dlouhé a časté, obzvlášť pokud jsem chtěla splnit většinu vedlejšáků. Nutnost vracet se do lokací kvůli udržení zdraví ve čtvrtích bylo možná chvilkama otravné a repetitivní. Soubojů bylo víc, než by mě normálně bavilo. Snažila jsem se jít dobrou cestou a v temném zákoutí zakousla pouze pár velmi nesympatických jedinců, a i přes to jsem se dostala ke třetímu konci. Za což si můžu sama díky rozhodnutím. Ale bylo to překvapení. Jak píšu výše, celá hra pro mě byla a je jedno velké překvapení.
Pro: Atmosféra, audio, grafika, herní doba, level design, OST, příběh, vedlejší postavy
Proti: Repetitivní hratelnost (souboje a pro někoho možná i obíhání čtvrtí)