První zklamání v téhle sérii. Overseer si samozřejmě drží určitý vysoký standard a tak jsou filmečky parádně natočené (zejména fantastický souboj se Sladem), dialogy perfektně napsané, postavy skvěle zahrané a kromě jako vždy skvělého titulního hrdiny zde doslova exceluje slavný Michael York. Jenže jsou tu dvě ale.
1. Hratelnost. Perfektně doladěné ovládání z předchozích dílů šlo do háje a místo myší se pohybujeme klávesnicí a to šnečí rychlostí. Držet celou hru klávesu pro běh mě fakt nebaví. Opět tu funguje mix mezi vyšetřováním a adventuřením. Vyšetřování tentokrát ulehčuje zápisník, který označuje na co jsme se které postavy i ptali, vrací se i vyhledávání informací přes databázi (které je ale v drtivé většině případů k ničemu). Adventuření bylo náročné a to tak že velmi. Součástí série byly sice vždycky puzzle, ale tady autoři přestřelili a téměř každá lokace má má zhruba 2-5 puzzlů na řešení, přičemž to už přestává dávat smysl. Některé jsou klasické, na některé se dá přijít, některé jsou brutální a musíte kouknout do návodu a některé jsou tak přestřelené, že co máte dělat nepochopíte ani s návodem (například alarm v podlaze, operace mozku). A celkově je těch puzzlů už prostě moc. Nic z toho by nevadilo, mít nějakou motivaci k dohrání. Jenže tady přichází druhé velké ale a to je příběh.
2. Příběh je naprosto nepochopitelně zopakovaný z Mean Streets, autoři použili lacinou berličku, kdy Tex vypráví Chelsee o své první ženě. A tak se opět pouštíme do vyšetřování sebevraždy Carla Linskyho na popud jeho dcery, opět sbíráme přístupové karty a hesla a odhalujeme projekt na ovládání myslí. Je to v podstatě remake, tedy mor který sužuje dnešní Hollywood, ale u hry bych něco takového nečekal. Navíc to autoři ozvláštnili tím, že vzali původní postavy a přeházeli jejich role v příběhu, posunuli rok kdy se to stalo a pokud už někdo zůstal, změnila se mu osobnost. Největších změn se dočkaly dvě postavy - z původně slušné Sylvie udělali tvůrci totální mrchu a štětku (nechápu proč si ji Tex bral), z laciného zlouna Gideona pak někoho, kdo to v podstatě myslí dobře..
A mě to zkrátka nebavilo. Overseer je slušná hra, ale to kouzlo když člověk napjatý sleduje kam ho zavede příběh je pryč a v podstatě jsem si jen odškrtával lokace a zvraty vedoucí k známému finále. Bez toho, aby mě táhl v adventuře příběh mě pak nemůže logicky ani moc bavit samotná hra. 70% za výše zmíněné objektivní kvality hry.
1. Hratelnost. Perfektně doladěné ovládání z předchozích dílů šlo do háje a místo myší se pohybujeme klávesnicí a to šnečí rychlostí. Držet celou hru klávesu pro běh mě fakt nebaví. Opět tu funguje mix mezi vyšetřováním a adventuřením. Vyšetřování tentokrát ulehčuje zápisník, který označuje na co jsme se které postavy i ptali, vrací se i vyhledávání informací přes databázi (které je ale v drtivé většině případů k ničemu). Adventuření bylo náročné a to tak že velmi. Součástí série byly sice vždycky puzzle, ale tady autoři přestřelili a téměř každá lokace má má zhruba 2-5 puzzlů na řešení, přičemž to už přestává dávat smysl. Některé jsou klasické, na některé se dá přijít, některé jsou brutální a musíte kouknout do návodu a některé jsou tak přestřelené, že co máte dělat nepochopíte ani s návodem (například alarm v podlaze, operace mozku). A celkově je těch puzzlů už prostě moc. Nic z toho by nevadilo, mít nějakou motivaci k dohrání. Jenže tady přichází druhé velké ale a to je příběh.
2. Příběh je naprosto nepochopitelně zopakovaný z Mean Streets, autoři použili lacinou berličku, kdy Tex vypráví Chelsee o své první ženě. A tak se opět pouštíme do vyšetřování sebevraždy Carla Linskyho na popud jeho dcery, opět sbíráme přístupové karty a hesla a odhalujeme projekt na ovládání myslí. Je to v podstatě remake, tedy mor který sužuje dnešní Hollywood, ale u hry bych něco takového nečekal. Navíc to autoři ozvláštnili tím, že vzali původní postavy a přeházeli jejich role v příběhu, posunuli rok kdy se to stalo a pokud už někdo zůstal, změnila se mu osobnost. Největších změn se dočkaly dvě postavy - z původně slušné Sylvie udělali tvůrci totální mrchu a štětku (nechápu proč si ji Tex bral), z laciného zlouna Gideona pak někoho, kdo to v podstatě myslí dobře..
A mě to zkrátka nebavilo. Overseer je slušná hra, ale to kouzlo když člověk napjatý sleduje kam ho zavede příběh je pryč a v podstatě jsem si jen odškrtával lokace a zvraty vedoucí k známému finále. Bez toho, aby mě táhl v adventuře příběh mě pak nemůže logicky ani moc bavit samotná hra. 70% za výše zmíněné objektivní kvality hry.
Dirty Split
Pro: Stále vysoká úroveň filmečků, dialogů a scén, spousta různorodých puzlů, mix vyšetřování a adventuření.
Proti: Naprosto zbytečný remake Mean Street s nepochopitelně přeházenými postavami a jejich osobnostmi.