Konečně dohráno...( Konečně!)
Placku mám doma už 8 let. Několikrát jsem Risen rozehrál, ale vždycky jsem skončil jen v táboře banditů. Až letos jsem se do hry konečně zahákoval (zahákoval, rozumíte, to je vtípek, pirátská tématika, žejo) a dokončil s časem cca 35 hodin. Do toho pravděpodobně není započteno několik dalších hodin quickloadů s opakovanými souboji.
Tady je závěrečný verdikt.
Risen NENÍ přeskinovaný Gothic, jak je tady v komentářích psáno. Risen je Gothic čtyřka, prostě alternativa k Arcanii. Proč? Jednoduše proto, že inkvizitor Mendoza v jednu chvíli řekne (volně citováno) "mocný mág zničil bohy a to vedlo k osvobození titánů"... a zničení bohů se událo, pokud se nemýlím, v Gothic 3: Forsaken Gods... Takže Risen začíná tam, kde G3: FG skončil. Odehrává se ve stejném světě, jen na jiném místě a s jinými hrdiny... "Ideově" pak Risen navazuje na Gothic II: Night of the Raven se všemi těmi piráty, palmami a ukrytými poklady. Pirátěním strávíte v Risenu docela dost času a je to natolik líbivá tématika, že z ní Piraně později udělali celý Risen 2.
G1 a G2 jsou mé oblíbené hry, ale první Risen mě na několik prvních pokusů zase tak moc nechytl. Hned vysvětlím proč:
1. Hlavní hrdina je nesympatický, pokřivený a pohybuje se jaksi kulhavě. Sestřih má jako kdyby ho právě propustili z ruské kátorgy - a jeho obličej vypadá také tak. Až do konce hry jsem se s ním nedokázal ztotožnit. Zajímavé je že v Risenu dvojce se už zase podobá tomu starému známému Bezejmennému z G1 a G2, i když to je (údajně) ten samý chlapík jako v prvním Risenu.
2. Svět je přehuštěný. V každém křoví poňuchává párek ježur, hned vedle se rochní divočáci a o 3 kroky dál apaticky postává skupinka vlků... která zbystří až v okamžiku, kdy se k nim přiblíží váš/náš propuštěný trestanec... Vzdálenost mezi důležitými místy dosti krátká - cca 150 kroků od startovací pláže k opuštěnému domu, dalších 150 kroků k domu bandity Jana. Do tábora banditů je to opět cca 150 kroků... a tak dále. Počítání kroků je obsese, které se nedokážu zbavit a která se mi rozběhla při hraní G3. Ale stejně mi mapy G1 a G2 připadaly rozmáchlejší.
3 Ekonomický systém je přehnaně nepříznivý. Celou první kapitolu (která mi zabrala polovinu času stráveného se hrou) jsem nedokázal našetřit 500 goldů na blbý pracovní oděv. Týpek to celé proběhal bosky a ve startovacích trestaneckých hadrech. Nabídky obchodníků, pokud jim něco prodáváte, jsou extrémně nevýhodné. Našetřit se dá jedině vybíráním všemožných poházených truhel. Proto je dobré naučit se co nejdříve lockpickování, což jsem zjistil dosti pozdě (a tuhle radu dávám zdarma všem, kteří Risen ještě nehráli).
4) Nesedl mi bojový systém. Nepřátelé hryzají, sekají a bodají se strojovou přesností. Neomylně využijí každou pikosekundu, ve které uhnete štítem, abyste udeřili. Při týpkově útoku uskakují tak hbitě, že se to až podobá teleportaci. Po pár hodinách hraní jsem snížil obtížnost na "snadnou", ale nepoznal jsem žádný rozdíl. Q-save a q-load se až do konce hry stali mými nejlepšími přáteli.
NICMÉNĚ - na začátku druhé kapitoly se to razantně zlepšilo. Týpek měl dovednost s mečem namaxovanou na devítku. Sílu jsem mu vyhnal pomocí lektvárků na nějakých 160 (to jsem se naučil v G2, tam je to stejné). Obouručákem mával jednou rukou jako párátkem a kryl se spešl štítem, který zrekvíroval jednomu kostřivákovi. Banditský oděv konečně zamaskoval jeho tělesné nesouměrnosti. Teprve teď byl průchod hrou takový, jaký se mi zamlouval. Idyla však neměla dlouhého trvání, protože erpégéčko se změnilo v akční adventuru s přeskakováním propastí a hledáním skrytých spínačů pro otevření dveří.
Akčně adventurní část hry nebyla zase tak nezábavná, jenže engine na to prostě není dělaný. V polovině případů týpek nereagoval na příslušnou klávesu a neskočil. Značné procento spínačů a tajných průchodů jsem našel jen podle návodu, protože splývaly s texturami. Výhodou bylo, že na rozdíl od Lary Tombraiderové se mohl týpek kdykoliv odteleportovat do bezpečí, vyspat se v postýlce do růžova, dokoupit svitky telekineze a levitace a zase se vrátit.
Shrnuto a podtrženo: Risen má část kouzla prvních dvou Gothiců. Dialogy jsou kompletně namluvené. Prostředí ostrova je parádní, Piraňáci umějí vymodelovat krajinu, to se jim musí uznat. Celá linka s piráty (a s Patty) je mimořádně zábavná, johohó, ať teče rum... Ale pokud vám bude vadit to, co vadilo mně (zejména bojový systém), tak se budete muset do hraní trošku víc nutit. I tak to však stojí za to.
Placku mám doma už 8 let. Několikrát jsem Risen rozehrál, ale vždycky jsem skončil jen v táboře banditů. Až letos jsem se do hry konečně zahákoval (zahákoval, rozumíte, to je vtípek, pirátská tématika, žejo) a dokončil s časem cca 35 hodin. Do toho pravděpodobně není započteno několik dalších hodin quickloadů s opakovanými souboji.
Tady je závěrečný verdikt.
Risen NENÍ přeskinovaný Gothic, jak je tady v komentářích psáno. Risen je Gothic čtyřka, prostě alternativa k Arcanii. Proč? Jednoduše proto, že inkvizitor Mendoza v jednu chvíli řekne (volně citováno) "mocný mág zničil bohy a to vedlo k osvobození titánů"... a zničení bohů se událo, pokud se nemýlím, v Gothic 3: Forsaken Gods... Takže Risen začíná tam, kde G3: FG skončil. Odehrává se ve stejném světě, jen na jiném místě a s jinými hrdiny... "Ideově" pak Risen navazuje na Gothic II: Night of the Raven se všemi těmi piráty, palmami a ukrytými poklady. Pirátěním strávíte v Risenu docela dost času a je to natolik líbivá tématika, že z ní Piraně později udělali celý Risen 2.
G1 a G2 jsou mé oblíbené hry, ale první Risen mě na několik prvních pokusů zase tak moc nechytl. Hned vysvětlím proč:
1. Hlavní hrdina je nesympatický, pokřivený a pohybuje se jaksi kulhavě. Sestřih má jako kdyby ho právě propustili z ruské kátorgy - a jeho obličej vypadá také tak. Až do konce hry jsem se s ním nedokázal ztotožnit. Zajímavé je že v Risenu dvojce se už zase podobá tomu starému známému Bezejmennému z G1 a G2, i když to je (údajně) ten samý chlapík jako v prvním Risenu.
2. Svět je přehuštěný. V každém křoví poňuchává párek ježur, hned vedle se rochní divočáci a o 3 kroky dál apaticky postává skupinka vlků... která zbystří až v okamžiku, kdy se k nim přiblíží váš/náš propuštěný trestanec... Vzdálenost mezi důležitými místy dosti krátká - cca 150 kroků od startovací pláže k opuštěnému domu, dalších 150 kroků k domu bandity Jana. Do tábora banditů je to opět cca 150 kroků... a tak dále. Počítání kroků je obsese, které se nedokážu zbavit a která se mi rozběhla při hraní G3. Ale stejně mi mapy G1 a G2 připadaly rozmáchlejší.
3 Ekonomický systém je přehnaně nepříznivý. Celou první kapitolu (která mi zabrala polovinu času stráveného se hrou) jsem nedokázal našetřit 500 goldů na blbý pracovní oděv. Týpek to celé proběhal bosky a ve startovacích trestaneckých hadrech. Nabídky obchodníků, pokud jim něco prodáváte, jsou extrémně nevýhodné. Našetřit se dá jedině vybíráním všemožných poházených truhel. Proto je dobré naučit se co nejdříve lockpickování, což jsem zjistil dosti pozdě (a tuhle radu dávám zdarma všem, kteří Risen ještě nehráli).
4) Nesedl mi bojový systém. Nepřátelé hryzají, sekají a bodají se strojovou přesností. Neomylně využijí každou pikosekundu, ve které uhnete štítem, abyste udeřili. Při týpkově útoku uskakují tak hbitě, že se to až podobá teleportaci. Po pár hodinách hraní jsem snížil obtížnost na "snadnou", ale nepoznal jsem žádný rozdíl. Q-save a q-load se až do konce hry stali mými nejlepšími přáteli.
NICMÉNĚ - na začátku druhé kapitoly se to razantně zlepšilo. Týpek měl dovednost s mečem namaxovanou na devítku. Sílu jsem mu vyhnal pomocí lektvárků na nějakých 160 (to jsem se naučil v G2, tam je to stejné). Obouručákem mával jednou rukou jako párátkem a kryl se spešl štítem, který zrekvíroval jednomu kostřivákovi. Banditský oděv konečně zamaskoval jeho tělesné nesouměrnosti. Teprve teď byl průchod hrou takový, jaký se mi zamlouval. Idyla však neměla dlouhého trvání, protože erpégéčko se změnilo v akční adventuru s přeskakováním propastí a hledáním skrytých spínačů pro otevření dveří.
Akčně adventurní část hry nebyla zase tak nezábavná, jenže engine na to prostě není dělaný. V polovině případů týpek nereagoval na příslušnou klávesu a neskočil. Značné procento spínačů a tajných průchodů jsem našel jen podle návodu, protože splývaly s texturami. Výhodou bylo, že na rozdíl od Lary Tombraiderové se mohl týpek kdykoliv odteleportovat do bezpečí, vyspat se v postýlce do růžova, dokoupit svitky telekineze a levitace a zase se vrátit.
Shrnuto a podtrženo: Risen má část kouzla prvních dvou Gothiců. Dialogy jsou kompletně namluvené. Prostředí ostrova je parádní, Piraňáci umějí vymodelovat krajinu, to se jim musí uznat. Celá linka s piráty (a s Patty) je mimořádně zábavná, johohó, ať teče rum... Ale pokud vám bude vadit to, co vadilo mně (zejména bojový systém), tak se budete muset do hraní trošku víc nutit. I tak to však stojí za to.
Warcraft III: Reign of Chaos