Post Mortem jsem si chtěl zahrát už od té doby, kdy jsem se dostal ke Still Life (což bylo už někdy před dvanácti, třinácti lety). Hru jsem si pak pořídil už během Vánoc 2012 v rámci svých prvních Steam sales... abych ji dvakrát nainstaloval, jednou spustil a až do roku 2019 ji nechal hnít v backlogu. Což byla chyba, protože nezestárla dobře. Hra mi po technické stránce připomněla Sherlock Holmes: Mystery of the Mummy (samozřejmě s větším důrazem na dialogy).

Hra se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století v Paříži, ale nenašel jsem pro to žádný důvod (maximálně tak to, jak do příběhu organicky zapracovat amerického ex-detektiva s uměleckými vlohami, takových Američanů s vlohami se v té době potloukalo po Paříži mraky, např. Hemingway). Nějaké další dobové elementy aby člověk pohledal (secese na člověka vykoukne tak možná jednou, ta odrhovačka, která co chvíli zazní, aby narušila mysteriozní atmosféru připomíná hudbu pro charleston, Beatrice/Bebe je tak trochu flapper). I když dalo by se tomu rozumět i tak, že zatímco okolo bouří dvacátá léta, není všechno jen sex, chlast a charleston, ale několik set let starý alchymista vykonává rituální vraždy a policie se to snaží ututlat.

Popravdě, když se mi na hře nejvíc líbily animace bez postav, které se přehrají jen jednou jedinkrát při příchodu do nové lokace, tak to moc dobré hodnocení není (ty animace mi stylem zpracování připomněly první Baldur's Gate, jen ponuřejší:). Ano, první část hry můžete hrát několika způsoby, v závislosti na tom, co určitým postavám namluvíte. Dialogy jsou zpracovány unikátním, nelineárním způsobem, ale nepůsobí to příliš dobře, plynule.

Hra mi po instalaci ze Steamu nejprve vůbec nešla spustit - nerozumí si s Windows 8/10 a hlásí, že se v počítači nenachází grafická karta. Naštěstí existuje řešení, které spočívá v jakési softwarové obdobě karty Voodoo, z kteréhožto programu je nutné zkopírovat několik .dll souborů (více zde).

Jedno pozitivum bych tu ale viděl - další rest z krku:-) - Herní výzva 2019: Historie se opakuje