Moc často jsem hry jako "interaktivní filmy" nehrál. Na hony vzdálený tomu mohl být v dávné době snad Fahrenheit. O existenci Life is Strange jsem nějaké tušení měl, ovšem neočekával bych, že by mě mohl takový žánr zaujmout. Sleva na steamu a první epizoda zdarma rozhodla, že si ji vyzkouším. Navíc první podnět byl také díky Herní výzvě a debatou s protřelou milovkyní herních příběhů MsRepulsive.

Když jsem se ponořil postupně do ovládacích prvků, procházel jednotlivé epizody, byl jsem příjemně překvapený jak moc mě hra dokázala u sebe udržet. Neustále jsem čekal, co se bude dít a jak má rozhodnutí budou mít vliv na ostatní. Často jsem zapomínal na SuperMaxinu (hlavní postava) schopnost vracet čas, takže jsem se někdy naprosto zbytečně potácel v některých místek déle, než bylo nutné.

Každá z epizod vrcholila nějakou zápletkou, nějakým wow momentem a do toho hrála naprosto skvělá a vhodná hudba. Tohle se prostě povedlo na jedničku. Animace postav, dialogy, charaktery si sedlo rovněž skvěle a vyplnilo tak prdelním masivem onen pomyslný hrnec až po jeho okraje. Charaktery postav byly ztvárněny pěkně, některé jsem nemusel, jiné nenáviděl abych další mohl mít v oblibě. I když pátá epizoda vysvětlí co a jak, pokládám ji za nejslabší. Jako celek však Life is Strange hodnotím jako skvěle zažitých 17 hodin v herním příběhu. Zřejmě se porozhlédnu po podobných hrách na steamu a hra se SuperMaxínou nebude poslední, kterou si zahraju :)