Curse of Enchantia jsem měl z dětství zafixovanou jako hroznou blbost. Při první pokusu o znovurozehrání mě odradil idiotský systém ovládání a hra šla z disku. Nakonec jsem se kousnul a hru dohrál. Byl to boj.
Začal bych příběhem, jenže tu žádný není. Kluk je přenesen do nějakého paralelního světa čarodějnicí, prochází podivným světem kde jsou monstra, ale i technologie a když čarodějnici porazí, vrátí se domů a objeví se nápis The End. Nic víc. Ve hře nejsou žádné dialogy, hrdina umí říct akorát Hi a Help a pokud někoho potká, postavička mu obrázkem ukáže co chce. Ano i tak se dá vyprávět skvělý příběh (Machinarium), ale tady to prostě nefunguje. Lokace na sebe nenavazují a nedávají občas smysl.
Grafika je celkem pěkná, hudba se mi líbila, než jsem zjistil že jede v nekonečné krátké smyčce a musel jsem ji vypnout (přes setup).
A můžu pokračovat v kritice i v hratelnosti. Předměty nejsou popsány, takže nevidíte co hrdina drží, nebo na co kouká. Po Kyrandii jde o druhou hru, která má omezený inventář, takže se v jeskyni vracíte na třikrát pro šutráky (dále už to naštěstí není problém). A pak je tu otřesné ovládání. Jsou tu obrázkové ikonky, takže jsem musel kouknout do návodu co vůbec která dělá a kromě look, talk a get je tu na osm částí rozdělené use - unlock, insert, push/pull, eat, wear, throw, give, combine. A ještě attack a jump.
A v tom je kámen úrazu - ve většině případů tušíte co udělat, ale netušíte jak. Autoři jsou důslední a tak jednotlivé příkazy často dost nelogicky střídají. A je jasné proč - hra je totiž šíleně krátká a i se zkoušením všeho na všechno se dá dohrát za pár hodin. Bez šíleného ovládání, nebo vědět co děláte, máte do hodiny hotovo.
A proč po tom všem 60%? Inu ono mě to nakonec docela bavilo. Curse of Enchantia je totiž v podstatě tradiční adventura spíše pro mladší hráče, čemuž odpovídá i humor. Nemůžete umřít, udělat chybu, většinou se pohybujete na pár obrazovkách, na 90% věcí se dá přijít (na všechny ostatní je tu návod, například co udělat s odpadajícím rybářem by mě nikdy nenapadlo). Jednotlivé obrazovky jsou zábavné, povedené i atmosférické - skalní cesta s postupným překonáváním překážek, ledový palác či na etapy probíhající souboj s upírem, který si nakonec sbalí fidlátka a znechuceně odchází.
Takže pokud překousnete šílené ovládání a nulový příběh, je to celkem hratelné.
Začal bych příběhem, jenže tu žádný není. Kluk je přenesen do nějakého paralelního světa čarodějnicí, prochází podivným světem kde jsou monstra, ale i technologie a když čarodějnici porazí, vrátí se domů a objeví se nápis The End. Nic víc. Ve hře nejsou žádné dialogy, hrdina umí říct akorát Hi a Help a pokud někoho potká, postavička mu obrázkem ukáže co chce. Ano i tak se dá vyprávět skvělý příběh (Machinarium), ale tady to prostě nefunguje. Lokace na sebe nenavazují a nedávají občas smysl.
Grafika je celkem pěkná, hudba se mi líbila, než jsem zjistil že jede v nekonečné krátké smyčce a musel jsem ji vypnout (přes setup).
A můžu pokračovat v kritice i v hratelnosti. Předměty nejsou popsány, takže nevidíte co hrdina drží, nebo na co kouká. Po Kyrandii jde o druhou hru, která má omezený inventář, takže se v jeskyni vracíte na třikrát pro šutráky (dále už to naštěstí není problém). A pak je tu otřesné ovládání. Jsou tu obrázkové ikonky, takže jsem musel kouknout do návodu co vůbec která dělá a kromě look, talk a get je tu na osm částí rozdělené use - unlock, insert, push/pull, eat, wear, throw, give, combine. A ještě attack a jump.
A v tom je kámen úrazu - ve většině případů tušíte co udělat, ale netušíte jak. Autoři jsou důslední a tak jednotlivé příkazy často dost nelogicky střídají. A je jasné proč - hra je totiž šíleně krátká a i se zkoušením všeho na všechno se dá dohrát za pár hodin. Bez šíleného ovládání, nebo vědět co děláte, máte do hodiny hotovo.
A proč po tom všem 60%? Inu ono mě to nakonec docela bavilo. Curse of Enchantia je totiž v podstatě tradiční adventura spíše pro mladší hráče, čemuž odpovídá i humor. Nemůžete umřít, udělat chybu, většinou se pohybujete na pár obrazovkách, na 90% věcí se dá přijít (na všechny ostatní je tu návod, například co udělat s odpadajícím rybářem by mě nikdy nenapadlo). Jednotlivé obrazovky jsou zábavné, povedené i atmosférické - skalní cesta s postupným překonáváním překážek, ledový palác či na etapy probíhající souboj s upírem, který si nakonec sbalí fidlátka a znechuceně odchází.
Takže pokud překousnete šílené ovládání a nulový příběh, je to celkem hratelné.
Becherův sen
Pro: Slušná grafika, zábavné lokace, tradiční adventuření.
Proti: Nulový příběh s odfláklým koncem, šíleně překombinované ovládání, krátké.