Gateway je jedním z titulů, za který vděčím časopisu Score, podobně jako je tomu u série Quest for Glory. Byla zcela první covermountovanou (plnou) hrou u tohoto časopisu, konkrétně u čísla 32 z roku 1996, nicméně já ji mám až z kompilace z čísla 120 (rok 2004). Jistě není bez zajímavosti, že hra byla po jeden čas uvolněná jako freeware ke stažení na stránkách autorů.
Gateway mě fascinovala už v roce 2004, tenkrát jsem se ale nedostal ani z první kapitoly (ze tří) a dokonce jsem se ani nedostal ze samotné stanice. Hra na mně tehdy působila jako zjevení - takovou adventuru jsem totiž do té doby nehrál... Popravdě jsem až do letoška nečetl ani knižní předlohu (mám načteného především A. C. Clarka a Asimova - i k Heinleinovi jsem se dostal, pominu-li Hvězdnou pěchotu, až poměrně nedávno). V rámci přípravy na opětovné hraní tohoto skvostu jsem si ovšem první knihu pořídil. Co se knižní předlohy týče, zaujala mě premisa knihy, ale příběh samotný už méně. Na hře je skvělé to, že zcela vypouští osudy knižního protagonisty Robinette Broadhead a hráč se stává bezejmenným prospektorem, nezatíženým neurózami a smůlou hrdiny knihy. Hra si mimo jiné vypůjčuje prvky z celé, v době přípravy a následného vydání stále ještě jen, trilogie. Ano, hra se mi líbila víc, než kniha, což se hernímu Ramovi třeba nepodařilo.
Za sebe mohu říct, že první dvě kapitoly jsou skvělé, ale poslední mě příliš nebavila a působila na mně svým zaměřením na virtuální realitu jako něco, co by spíš pasovalo k DreamLand: Final Solution
Gateway je textovka s parserem, nicméně hráč má k dispozici i orientační obrázek dané lokace (který je v určitých momentech dodatečně doplněn NPC a monstry, se kterými se hráč právě setkal), v každém momentu je navíc dostupný kompletní seznam příkazů A kompletní seznam předmětů, které se v dané lokaci vyskytují. Hráč tak může nejen psát příkazy a větné struktury na klávesnici, ale i vytouženou akci naklikat myší. Hra navíc ve většině momentů akceptuje i synonyma, takže když hra vypíše, že je k dispozici "sack", uzná vám i pokud místo toho napíšete "bag". Občas se v lokaci vyskytnou dva podobné předměty (dvě různe kostky, dvě různé čočky, dva různé deníky) a teprve pak musíte specifikovat, který předmět máte konkrétně na mysli. Nicméně jsem v jednom momentě blízko závěru zatuhl na tom, že mi hra nechtěla uznat jedno sloveso a vyžadovala jiné (o to hůř, že to sice vykonalo určitou akci, která vedla k zneškodnění okamžité hrozby, ale zabránila mi provést jinou akci o několik kroků dále). Taky jsem se zamiloval do příkazu "take all", které přidá do inventáře všechny volně se povalující předměty. Naopak bych byl radši, kdyby nebylo nutné tolik používat příkaz "wait".
Jedna drobnost - v rámci jednoho týdne jde po Simon the Sorcereruž o druhý případ, kdy jsem se ve hře setkal s postavou inspirovanou Glumem, což je o to pikantnější, že dané kreatuře musíte sebrat prsten neviditelnosti...
Závěrem bych rád řekl, že Gateway je hodně dobrá hra - a pokud se bojíte parseru, nyní máte možnost užít si hru v podobě freewarového remaku, který titul přibližuje klasickým point and click adventurám. Gateway Remake...
Herní výzva 2019: Adaptace
Gateway mě fascinovala už v roce 2004, tenkrát jsem se ale nedostal ani z první kapitoly (ze tří) a dokonce jsem se ani nedostal ze samotné stanice. Hra na mně tehdy působila jako zjevení - takovou adventuru jsem totiž do té doby nehrál... Popravdě jsem až do letoška nečetl ani knižní předlohu (mám načteného především A. C. Clarka a Asimova - i k Heinleinovi jsem se dostal, pominu-li Hvězdnou pěchotu, až poměrně nedávno). V rámci přípravy na opětovné hraní tohoto skvostu jsem si ovšem první knihu pořídil. Co se knižní předlohy týče, zaujala mě premisa knihy, ale příběh samotný už méně. Na hře je skvělé to, že zcela vypouští osudy knižního protagonisty Robinette Broadhead a hráč se stává bezejmenným prospektorem, nezatíženým neurózami a smůlou hrdiny knihy. Hra si mimo jiné vypůjčuje prvky z celé, v době přípravy a následného vydání stále ještě jen, trilogie. Ano, hra se mi líbila víc, než kniha, což se hernímu Ramovi třeba nepodařilo.
Za sebe mohu říct, že první dvě kapitoly jsou skvělé, ale poslední mě příliš nebavila a působila na mně svým zaměřením na virtuální realitu jako něco, co by spíš pasovalo k DreamLand: Final Solution
Gateway je textovka s parserem, nicméně hráč má k dispozici i orientační obrázek dané lokace (který je v určitých momentech dodatečně doplněn NPC a monstry, se kterými se hráč právě setkal), v každém momentu je navíc dostupný kompletní seznam příkazů A kompletní seznam předmětů, které se v dané lokaci vyskytují. Hráč tak může nejen psát příkazy a větné struktury na klávesnici, ale i vytouženou akci naklikat myší. Hra navíc ve většině momentů akceptuje i synonyma, takže když hra vypíše, že je k dispozici "sack", uzná vám i pokud místo toho napíšete "bag". Občas se v lokaci vyskytnou dva podobné předměty (dvě různe kostky, dvě různé čočky, dva různé deníky) a teprve pak musíte specifikovat, který předmět máte konkrétně na mysli. Nicméně jsem v jednom momentě blízko závěru zatuhl na tom, že mi hra nechtěla uznat jedno sloveso a vyžadovala jiné (o to hůř, že to sice vykonalo určitou akci, která vedla k zneškodnění okamžité hrozby, ale zabránila mi provést jinou akci o několik kroků dále). Taky jsem se zamiloval do příkazu "take all", které přidá do inventáře všechny volně se povalující předměty. Naopak bych byl radši, kdyby nebylo nutné tolik používat příkaz "wait".
Jedna drobnost - v rámci jednoho týdne jde po Simon the Sorcereruž o druhý případ, kdy jsem se ve hře setkal s postavou inspirovanou Glumem, což je o to pikantnější, že dané kreatuře musíte sebrat prsten neviditelnosti...
Závěrem bych rád řekl, že Gateway je hodně dobrá hra - a pokud se bojíte parseru, nyní máte možnost užít si hru v podobě freewarového remaku, který titul přibližuje klasickým point and click adventurám. Gateway Remake...
Herní výzva 2019: Adaptace
XING: The Land Beyond