Po zklamání ve formě Dear Esther jsem dal walking simulátorům další šanci s Edith Finch. A tentokrát to byl opravdu pěkný zážitek. Což je asi správné slovo, Edith Finch je interaktivní zážitek, nikoliv hra. Klidně by to mohl být film, ale díky interaktivitě to předpokládám člověk více prožívá, než kdyby se na to jen pasivně díval. Do některých scén se mu vůbec nechce, protože tuší, jak skončí.

Oproti Esther je tu vidět pokrok ve všech směrech. Ve hře nejsou hluchá místa, pořád se něco děje, vypravěč pořád něco komentuje. Chůze je stále velmi pomalá, ale prostory jsou na to uzpůsobené a nepotřebujete držet šipku vpřed několik minut, abyste se někam posunuli. Titulky přímo jako součást scény jsou naprosto skvělé a efektní. Ve hře je mnoho "miniher" (opět se nejedná o hraní, jen o posunutí lineárního děje vpřed), které jsou velmi nápadité (oživlý komiks, prolínání snového světa a reality při práci v továrně, atd). Jazyk i děj je přístupný. Škoda toho smutného, až poněkud morbidního nádechu, uvítal bych něco lehčího. Ale odvyprávěné je to skvěle.

Edith Finch je jednohubka na jeden večer, podruhé to asi spouštět nebudete. Ale emoce vzbudí a dojem zanechá.

Technicky vše šlapalo jak mělo, jen mě přišel dost úzký úhel pohledu, a nastavit nešel.

Celkové hodnocení: Výborná