Pořád nevím co si o nejnovější Laře myslet, a to jsem ji dohrála během září za nějakých 31 hodin. Tomb Raider 2013 byl pro mě skvělým inovativním dílem nebo spíš restartem série, i když místy příliš akčním. Rise of the Tomb Raider byl pro mě hlavně parádním grafickým upgradem se zajímavějším a působivějším pojetím hrobek a lepšími animacemi. A Shadow of the Tomb Raider? Hraje se téměř stejně jako ten předchozí. Akorát si představte horší optimalizaci a pár "inovací" (alespoň v rámci této nové trilogie) ve formě možnosti zamaskovat se blátem, zalidněnějších oblastí nebo více adrenalinového lezení až "ke stropu". Vynovený je také systém získávání skillů a možnost se oháknout do různých setů s menšími bonusy, avšak s nutností se na rozhovory s NPC převléci do "stejnokroje". Jen se přiznejte, kdo jste alespoň na pár vteřin zkoušeli tělíčko retro Lary! :))) Graficky, animačně a po stránce hudebního podkresu, který byl v tomto díle dle mě nejlepší - nebo jsem ho alespoň nejvíce vychvalovala a hlavně si jej často všímala, nemám co vytknout. A našly se dokonce momenty, kdy jsem žasla. Stejně tak nastaly chvíle, které mě dokázaly vyvést z míry. Dokonce mi bylo za vývojáře chvilkama tak trochu trapně. Jo, zní to možná přehnaně, ale bylo to tak... Ať už to byl záměr nebo ne.

Od přirozenosti přes teatrálnost až k nucenému humoru. Nějakým takovým menším rýpnutím bych shrnula vývoj nové trilogie Tomb Raider. Pochopitelně se srovnávání jednotlivých dílů nevyhnu. Možná by bylo lepší napsat dojmy i k těm předešlým, ale stále mám plnou hlavu toho posledního. Vtipe vylez! Jak moc mi vadily teatrální výkřiky do tmy v RotTR, tak mi vadily i nucené rádoby vtipné poznámky v rozhovorech Lary a Jonaha. Nemluvě o neustále se opakujících hláškách obchodníků při každém prodávání/nákupu. Zaručeně přijde chuť jim nacpat celý obsah (jejich) inventáře do chřt... pardon. No zkrátka už to leze časem člověku pěkně krkem a do džungle se půjde ztratit velice rád.

Optimalizace je fajn a zároveň není. Na jednu stranu člověk uzná, jak hra krásně vypadá, až se skoro diví že ji rozjede, na druhou stranu se dostaví mikrozáškuby, propady FPS - hlavně v zalidněných oblastech a nebo například vypadávání zvuku. Spolu s objevením více tajemství a sběratelkých předmětů na mapách mi pak vzrostla odezva při ovládání - to samé se mi dělo ale i v RotTR. A ne, nebylo to hned po vydání - vlastně po vydání mi to běželo lépe než teď, trilogii jsem si totiž před vydáním SotTR zopakovala. Ale to bude pravděpodobně problém u méně výkonných procesorů.

A příběh? Nic překvapivého ani světoborného. Nová Lara pro mě nikdy nebyla o příběhu, spíš o hratelnosti a průzkumu hrobek. Teď mám na mysli hlavní příběhovou linku, kterou jsem brala s rezervou. Ta je předvídatelná, nijak moc neoslní. Víc mě zajímaly příběhy vedlejších postav, v případě prvního dílu to bylo nahlédnutí do deníků posádky. Tady vedlejší úkoly. Zarazil mě akorát moment proměny povahy Lary. Na jednu stranu to (asi) nebyl špatný krok, na druhou to však bylo přehnané - ale co jiného jsem vlastně mohla čekat. Svým způsobem mi to přišlo jako mrhání hereckým talentem. Nic to se mnou neudělalo. Asi jsem se měla v daný moment cítit stejně jako Lara a jít chladnokrevně a zuřivostí bez sebe po pomstě, ale bylo mi to všechno tak nějak jedno. Protože jsem se nemohla ubránit pomyšlení na to, že to přejde, že za chvilku budu opět hovořit s vesničany, a vše bude probíhat, jakoby se nic nestalo a hlavně jsem to Laře nežrala. Tady mě tak napadá, že kdyby se v ní opravdu něco zlomilo a nahráli třeba dvě verze rozhovorů, kde je bezcitnější, chladnější a drsnější, udělalo by to na mě úplně jiný dojem. Ale rozumím tomu, jak moc náročný krok by to byl. Těžko říct, jestli jsem takového dojmu nabyla sama nebo je nás takových víc. Taky je možné, že jsem se do hry nedokázala tolik zažrat, jako to obvykle umím.

Ale teď už k tomu, co mě přimělo závěrečný díl nové trilogie dohrát a vysbírat jednotlivé lokace na 100%. A hlavně si to celé užít. Jednak to byly hrobky, které působily mnohdy velkolepě, zajímavě a vyvolávaly ve mě zvědavost a touhu je vyřešit. Nemluvě o jejich různorodosti. Myšlenka a vůbec pojetí hlavního záporáka mi přišly originální a jako postava byl asi doposud nejzajímavější. A hlavně si nemůžu vynachválit hudební podkres, který jsem vychválila minimálně 5x a to se mi zrovna u předchozích Tomb Raiderů nepoštěstilo. Ale je to opravdu tím, že byl soundtrack tak dobrý? Nebo tím, že jsem na hře hledala něco čeho bych se mohla chytit a pochválit to? A nesmím zapomenout na ztvárnění lokací. Hlavně prvotní zavítání do džungle má něco do sebe. Nevidíte pořádně na nebe ani kolem sebe, nevíte kudy se vydat ani co Vás čeká o pár kroků dál. A i když za chvilku potkáte volnější prostranství, dojem to na Vás rozhodně zanechá. Průzkum na souši i pod vodou je pořád stejně zábavný a pro puntičkáře možná trošku náročnější.

Jak jsem psala už výše, nová trilogie Lary je pro mě hlavně o hratelnosti, a po této stránce hra nezklamala. Na skákání, akční pasáže i možný stealth se pěkně dívá, ba se i dobře hraje. Více podvodních pasáží hru pěkně oživí, stejně tak různorodé lokace a hlavně povedené hrobky. Vysbírávání na 100% je stejné jako u předchozích dílů. Vedlejšákům se můžete věnovat a nemusíte, společnost Jonaha místy potěší, ale některé poznámky v rozhovorech bych si na jejich místě odpustila. Potěší i návštěva panství Croftů. A zda bych si zahrála další díl? Kdyby byl v plánu, proč ne. Ale uvítala bych nějaké originální dobrodružství v kůži Lařiny dcery či syna nebo klidně obou. Případně zcela něco nového s podobnou hratelností.