The Silent Age mě už lákalo delší dobu. Líbila se mi jednoduchá grafika a slíbený příběh mě zaujal. Cestování v čase, jak ve hrách, knihách a filmech mám ráda hlavně z toho důvodu, že dříve nebo později se vždy dostaví nějaký ten mindfuck. No nezklamalo mě to. Hra splnila mé očekávání do puntíku.

Klasická adventura, kde každý předmět k něčemu je. Ve hře nejsou žádné slepé uličky nebo způsob, jak hru zkazit. Průběh hry zpestřovalo právě cestování v čase, které je pro postup dost potřeba. Opravdu se mi líbilo, jak se jednotlivé místnosti změnili v trosky a zase zpátky do původní podoby se stisknutím jediného tlačítka. Většina hry je bezproblémová až na pár míst, kde jsem se zasekla a nevěděla jak dál (např. jablko).

Co hru vyšvihlo mezi opravdu kvalitní zážitky byl soundtrack, který bych označila za zneklidňující. Po celou dobu hraní jsem měla pocit klaustrofobie, která byla způsobena právě hudbou nebo třeba tikáním hodin na zdi. Na úvodní obrazovce hry je doporučení hrát se sluchátky, velmi rychle člověk pochopí proč. Všechny zvukové vjemy vtáhnou do děje a pocit, že na vás záleží osud celého světa se stává jaksi skutečným. Co dovedlo zvukovou stránku hry k dokonalosti byl dabing, který se dle mého opravdu povedl.

Co se postav týče, tak těch tu moc není. Joe je obyčejný chlapík, který se připlete do něčeho velmi neobyčejného. Sympaťák, co se snaží vypořádat s porcí, kterou mu život právě nandal na talíř. Všechny ostatní postavy se k němu více nebo méně chovají s povýšeností, protože proč by se měli chovat slušně k někomu, kdo je jenom údržbář, že jo. I když zrovna tenhle údržbář se jim snaží zachránit krk.