Řemeslně skvěle navržená nuda, nezaujal mě jediný aspekt hry. Akce, šmejdění po rozesrané základně a rozkrývání jejího příběhu je příliš rozmělněno zďorbením a craftěním. Nápad s proměnou nepřátel z náhodného herberku na předskriptovaných místech považuju za nešťastnou ukázku originality za každou cenu, boj je relativně pomalý, nepřátelé mají příliš mnoho hit pointů, situace si příliš často žádá je dodělat nablízko rukama. Explodují. Herní schopnosti částečně podporují jednu z největších chujovin v moderních hrách - wallhack. Do příběhu tradičně vedeného přes vysílačku jsem se vůbec neponořil.

Arkane mám nadále celkem rád, protože dali světu Dishonored, které zejména vynikajícím druhým dílem celkem zesměšnilo nového Thiefa. Bez lustrování Wikinou si vágně vzpomínám, že Prey značkou volně navazuje na nějakou béčkovou akční hru s indiánem v hlavní roli zhruba okolo vydání Quake 4. Ta pro změnu volně navazovala na nějaký pradávný projekt z doby, kdy letěl Duke Nukem Forever a Romero se snažil udělat díru do světa s Daikatanou. To je docela úletný námět na článek někam do levelu z cyklu tak jde čas, já se ale pro příště spokojím s tím, že si zapamatuju, že další Prey už rozhodně nemám kupovat, ať už se zreinkarnuje v cokoliv.

Chápu početnou armádu fanoušků téhle hry, tedy lidí, kterým se líbí věci jako SS nebo Deux Ex (ne já) a základní principy jimi nastolené jim coby žánrový mix vyhovují, já ale preferuju přímočařejší a nepřekomplikovaný věci, kde není třeba řešit, co a kam napresovat do inventáře tak, aby se to vešlo do čtverečků, o boji s neviditelnými nepřáteli při průhledu skrze stěny nemluvě.