V první řadě je třeba říct o co jde….SOMA není prvoplánový horor postavený na stupidních lekačkách ani na nahánění různými příšerkami. Není to ani Amnesie, která měla být strašidelná s rádobyděsivým příběhem, kdesi na hradě... (Na mě Amnesia působila spíš jako taková trošku strašidelná hradní taškařice)
Ne, o tom to není, je to o příběhu nutícímu k zamyšlení. Hlubokému a dojemnému…Je to o podstatě života jako takového a vůli přežít, zanechat odkaz…Chlapci a děvčata z Frictional Games stvořili příběhové dílo, které námětem a hloubkou převálcovalo cokoli co bylo vydáno na obrazovky monitorů, televizí a dá se říct, že i knih. (Snad jediná věc, která se dotkne tohoto tématu svou vlastní podstatou je Vesmírná Odysea…) Naprosto geniální tah je zasazení příběhu na Zemi do podmořské základny, která jako jediná, ač s poškozením je jediným „obyvatelným“ místem. Proč geniální? Protože těch pár metrů k hladině není moc, je to v podstatě málo, strašně málo a přitom tak neuvěřitelně daleko že člověka mrazí…Mrazí z námětu jako takového…
SOMA nemá dokonce ani dnes tolik oblíbené mindfuck části (až na jednu kratičkou vzpomínku, která je ale naprosto logickým vyústěním dané situace), které mají vyděsit k smrti, aby vám tvůrci nakonec řekli, že se to nestalo…
Ne, SOMA je ryzí reálné hard scifi a je jen otázkou času, kdy se zdejší technologie stanou dostupnými…
Jako jedinou „vadu“ na tomto díle vidím to, že námět a myšlenka se nedá ničím překonat…

Setkáme se někde mezi hvězdami….možná…