Krásná nuda.
Dear Esther selhává v naprostém jádru. Není to hra. Je to film, u kterého musíte držet jedno tlačítko a hýbat myší. Ještě že mě napadlo si chůzi dopředu nabindovat na myš. Není zde absolutně žádná interakce. Všechno, co musíte dělat, je chodit, koukat a poslouchat. Ze všech "walking simulátorů", které jsem dohrál, ve mně tento zanechal nejhorší dojmy. Ve Firewatch semtam musíte dělat nějaké rozhodnutí, ve The Vanishing of Ethan Carter musíte semtam přemýšlet. Tady jenom ukrutně pomalu chodíte. Takto pomalu snad nikdo v reálu nešmatle..
DE jsem si zvolil kvůli herní výzvě na splnění všech ačívů. Díky tomu jsem bohužel přišel na to, jak neintuitivní je i ta jediná věc, kterou ve hře děláte. Někde můžete plůtek přelézt, někde ne. Někde můžete na kameny vyjít, někde ne. Někde můžete skočit z útesu, někde je prostě neviditelná zeď. Za obří fail pokládám náhodné komentáře při každém novém rozehrání, díky kterým patrně nikdy nesplním poslední achievment. Hru jsem mimochodem došel do konce už 4x.
Příběhově si nejsem moc jistý, jestli sami autoři věděli, co chtějí hráči říct. Víceméně všechno se vypráví v metaforách a i když si myslím, že vím, o co tam jde, jistý si tím nejspíš nebudu ani po pátém došmatlání. Audiovizuálně je to celé podmanivé, hudba je krásná, ale na mě to asi nepůsobilo tak, jak nejspíš mělo.
Prosil bych mód na sprint button.
(1.2.2019 - Splněno i s ačívy)
Dear Esther selhává v naprostém jádru. Není to hra. Je to film, u kterého musíte držet jedno tlačítko a hýbat myší. Ještě že mě napadlo si chůzi dopředu nabindovat na myš. Není zde absolutně žádná interakce. Všechno, co musíte dělat, je chodit, koukat a poslouchat. Ze všech "walking simulátorů", které jsem dohrál, ve mně tento zanechal nejhorší dojmy. Ve Firewatch semtam musíte dělat nějaké rozhodnutí, ve The Vanishing of Ethan Carter musíte semtam přemýšlet. Tady jenom ukrutně pomalu chodíte. Takto pomalu snad nikdo v reálu nešmatle..
DE jsem si zvolil kvůli herní výzvě na splnění všech ačívů. Díky tomu jsem bohužel přišel na to, jak neintuitivní je i ta jediná věc, kterou ve hře děláte. Někde můžete plůtek přelézt, někde ne. Někde můžete na kameny vyjít, někde ne. Někde můžete skočit z útesu, někde je prostě neviditelná zeď. Za obří fail pokládám náhodné komentáře při každém novém rozehrání, díky kterým patrně nikdy nesplním poslední achievment. Hru jsem mimochodem došel do konce už 4x.
Příběhově si nejsem moc jistý, jestli sami autoři věděli, co chtějí hráči říct. Víceméně všechno se vypráví v metaforách a i když si myslím, že vím, o co tam jde, jistý si tím nejspíš nebudu ani po pátém došmatlání. Audiovizuálně je to celé podmanivé, hudba je krásná, ale na mě to asi nepůsobilo tak, jak nejspíš mělo.
Prosil bych mód na sprint button.
(1.2.2019 - Splněno i s ačívy)
