No One Lives Forever na mne vybafla více jak 8 let po vydání, do té doby jsem neměl o existenci tohoto ztraceného herního drahokamu ani potuchy. NOLF je v mnoha ohledech velice výjimečná hra, ale především díky svému, filmovému pojetí a nevšední upovídanosti, kterou bych spíše, na tehdejší dobu, zařazoval do adventurního žánru. V jistých momentech máte dokonce možnost, do určité míry, ovlivňovat dialogy. Už jste si někdy představovali Duka nebo Doomguye, jak se snaží svůj argument prosadit něčím rafinovanějším, než raketou do xichtu jednoho z nebohých ezmáků?
Cate Archer je krapet sofistikovanější hrdinkou, kterou nelze ovšem brát na lehkou váhu. Cate je velmi pohledná, ale ostrá dívčina, která vládne zbraní stejně zdatně jako slovem. Každého stereotypního zlouna nekompromisně uzemní svým šarmem či dávkou ze samopalu. Cate si zkrátka nelze neoblíbit. Díky nadstandardně kvalitnímu scénáři, či dabingu, který je - co do obsazení, hereckých výkonů, mixu, normalizace a technického stavu - nebudu se to bát říct, nadčasový. Hra umně dávkuje vtipné a zapamatováni hodné momenty a dialogy, což reflektují i různorodé náplně misí (ochrana krátko slepého, hluchého velvyslance, tahání informací ze senilního lovce, seskok z letadla bez padáku).
Bohužel zbytek hry už tak úžasně vytvořen není. Stealth pasáže jsou dosti frustrující, hlavně ty, kde nepřítel nesmí spustit alarm, takže jsem se při každé příležitosti pokusil ke svému cíli prokosit, když to šlo, což je vzhledem ke charakterizaci některých poskoků velmi lítostivé (fylozofická debata na téma: "Vliv alkoholu na vnitřní rozpoložení padoucha, boží). Gunplay sám o sobě není nic extra, umělá demence je jak po lobotomii mozku a za některý level design by si zasloužil někdo nafackovat.
Zapomněl jsem na podařenou hudbu, kterou táhne, neskutečně chytlavý, úvodní song. Mnohokrát jsem se přistihl, jak si tuto jazzovou melodii pobrukuji. Utkvěla mi v makovici stejně jako celá hra, která má nepochybě svoje mouchy, ale ten šarm, který z NOLF vyzařuje, už asi jen tak nikdo nenapodobí. Satira v tom nejlepším slova smyslu.
Cate Archer je krapet sofistikovanější hrdinkou, kterou nelze ovšem brát na lehkou váhu. Cate je velmi pohledná, ale ostrá dívčina, která vládne zbraní stejně zdatně jako slovem. Každého stereotypního zlouna nekompromisně uzemní svým šarmem či dávkou ze samopalu. Cate si zkrátka nelze neoblíbit. Díky nadstandardně kvalitnímu scénáři, či dabingu, který je - co do obsazení, hereckých výkonů, mixu, normalizace a technického stavu - nebudu se to bát říct, nadčasový. Hra umně dávkuje vtipné a zapamatováni hodné momenty a dialogy, což reflektují i různorodé náplně misí (ochrana krátko slepého, hluchého velvyslance, tahání informací ze senilního lovce, seskok z letadla bez padáku).
Bohužel zbytek hry už tak úžasně vytvořen není. Stealth pasáže jsou dosti frustrující, hlavně ty, kde nepřítel nesmí spustit alarm, takže jsem se při každé příležitosti pokusil ke svému cíli prokosit, když to šlo, což je vzhledem ke charakterizaci některých poskoků velmi lítostivé (fylozofická debata na téma: "Vliv alkoholu na vnitřní rozpoložení padoucha, boží). Gunplay sám o sobě není nic extra, umělá demence je jak po lobotomii mozku a za některý level design by si zasloužil někdo nafackovat.
Zapomněl jsem na podařenou hudbu, kterou táhne, neskutečně chytlavý, úvodní song. Mnohokrát jsem se přistihl, jak si tuto jazzovou melodii pobrukuji. Utkvěla mi v makovici stejně jako celá hra, která má nepochybě svoje mouchy, ale ten šarm, který z NOLF vyzařuje, už asi jen tak nikdo nenapodobí. Satira v tom nejlepším slova smyslu.
Pro: Scénáristická špička v žánru i mimo něj, vtip, hlavní hrdinka, rozmanitost a náplně misí, hudba.
Proti: Praktcky vše ostatní - střílení, stealth, level design, umělá inteligence...