Herní výzva 2019 č. 1 – Lovec trofejí (hardcore)
Rád bych nejdříve varoval, že komentář je plní implicitních spoilerů, které i přes svoji nevinnost mohou hru zkazit. Proto doporučuji si hru zahrát – je skvělá, i pro ty kteří neholdují žánru by to mohl být zážitek – a teprve potom si komentář přečíst. Užijte si to.
Firewatch se řadil mezi hry, které si chci zahrát již velmi dlouho, ale cena mi to nedovolila. Úspěch hry navíc „zavinil“, že cena je vysoká do dnes. Nutno říct, že si to autoři zaslouží, ale bohužel pro některé (čti chudé) osoby je třeba zvážit určité faktory, a tak jsem musel velmi dlouho počkat, než pro mě cena byla odpovídající. A naštěstí jsem ani po tak dlouhém čekání nebyl zklamaný. Ačkoliv nemá tento žánr příliš pozitivní pověst, já mám walking simulátory velmi rád, protože dovedou odvyprávět zajímavý příběh a vyvolat emoce stylem, jak to jiné hry moc nedovedou. Firewatch je jiný, jde totiž proti veškeré přirozenosti současných walking simulátorů.
Nejde pouze o to, že je tvořen dialogem namísto monologu, ale také o samotný příběh, který je nakonec pouze hořkou komedií několika lidí, kteří se ne vždy zachovají správně. Většina těchto her vám však nabídne střípky, z kterých pak sestavujeme příběh a teorie. Myslím, že tento přirozený instinkt společně s tajemnem a pocitem paranoie který hra vyvolává tvoří několik základních reakcí kterou hráči po dohrání mají. Ti, kterým se hra líbila, ale mají potřebu ze střípku tvoři neuvěřitelně teorie a hledat nezodpovězené otázky (je vážně tolik těžké uvěřit, že Dahlia nebyla sociopat ani patologický lhář, ale prostě osoba, která nerada řešila problémy a raději se jim vyhýbala? Proto tam také byla, to jí tam dovedlo. Ani ta spolupráce s Nedem, kterou tolik lidí pokládá za fakt, není nikdy přímo potvrzena, a v kontextu celé hry to nedává smysl). Pak tu máme ty, kterým se hra nelíbila, právě proto, že neproměnila žádnou „epickou“ dějovou linku a zůstala u lidské komedie (nutno dodat, že toto pravidlo nastavila hra už na začátku – „měl bys o této oblasti něco vědět…“) A pak je tu skupina, do které se řadím já. Ti, kteří berou hru takovou, jaká je. Tím nechci říct, že konspirování není fajn, Firewatch k tomu vybízí, ale měl to moc dlouho nevydrželo. Pokud beru na vědomí princip Occamovi břitvy, vše se nakonec vlastně ujasnilo. Nakonec je to pouze letní dobrodružství s poněkud temným tajemstvím. Nic víc, nic míň.
Co největším mínusem celé hry? Především, že se občas snaží tvářit jako geniální interaktivní dílo, ale tuto skutečnost nenaplňuje. Při prvním hraní to ale příliš není zřejmé, pokud tedy člověk hraje podle pravidel hry. Pokud však hru zkusíte víckrát, brzy zjistíte, že i přes to množství dialogů a možných změnách v dialozích si hra často pomáhá, aby vás dostala směrem, kterým chce, a občas vytvoří vyložený nesmysl, aby zůstala v jedné linii – pokud Dahlia skutečně flirtuje s mužem, který s ní prakticky nemluví a pokud ano je hrubý a ještě ví, že ukradl zásoby jídla pro další lidi tak má, za prvé, vážný problém, a za druhé je to nekonzistence v příběhu a charakteru. Tento rozhovor je však nutný, aby se později nalezl záznam, který je citlivější než ostatní a tím uhodil hřebíček na hlavičku. Působí to na mě jako lenošství autorů, protože tyhle pevné body šlo poupravit, aby zde bylo více možností. Naopak je třeba vyzdvihnout skvělou práci dabérů, kteří skutečně dovedli dvěma postavám bez tváře vdechnout skutečný život.
Myslím, že Firewatch 2 by skutečně vzniknout neměl, protože tvůrcům se již nikdy nepodaří vytvořit stejnou atmosféru, ale rozhodně bych si od nich zahrál další walking simulátory, třeba i v poněkud jiném stylu. Nakonec, pokud se jim podařilo vytvořit naprosto obyčejný příběh, který však v lidech probudil konspirační kreativitu, co by asi dokázali, kdyby příběh tak obyčejný nebyl? Rád bych to zjistil.
EDIT: Protože jsem hru dohrál čtyřikrát a občas se k ní ještě vrátím abych něco zjistil, ověřil, nebo jen znova viděl údolí nad kterým létají ptáci a slyšel "Camp approach", zvyšují hodnocení. Trochu té objektivní subjektivity.
EDIT 2: O dva roky později měním na 100%. I přes drobné chybky si to hra prostě zaslouží. Tohle je umění. Čisté umění.
Rád bych nejdříve varoval, že komentář je plní implicitních spoilerů, které i přes svoji nevinnost mohou hru zkazit. Proto doporučuji si hru zahrát – je skvělá, i pro ty kteří neholdují žánru by to mohl být zážitek – a teprve potom si komentář přečíst. Užijte si to.
Firewatch se řadil mezi hry, které si chci zahrát již velmi dlouho, ale cena mi to nedovolila. Úspěch hry navíc „zavinil“, že cena je vysoká do dnes. Nutno říct, že si to autoři zaslouží, ale bohužel pro některé (čti chudé) osoby je třeba zvážit určité faktory, a tak jsem musel velmi dlouho počkat, než pro mě cena byla odpovídající. A naštěstí jsem ani po tak dlouhém čekání nebyl zklamaný. Ačkoliv nemá tento žánr příliš pozitivní pověst, já mám walking simulátory velmi rád, protože dovedou odvyprávět zajímavý příběh a vyvolat emoce stylem, jak to jiné hry moc nedovedou. Firewatch je jiný, jde totiž proti veškeré přirozenosti současných walking simulátorů.
Nejde pouze o to, že je tvořen dialogem namísto monologu, ale také o samotný příběh, který je nakonec pouze hořkou komedií několika lidí, kteří se ne vždy zachovají správně. Většina těchto her vám však nabídne střípky, z kterých pak sestavujeme příběh a teorie. Myslím, že tento přirozený instinkt společně s tajemnem a pocitem paranoie který hra vyvolává tvoří několik základních reakcí kterou hráči po dohrání mají. Ti, kterým se hra líbila, ale mají potřebu ze střípku tvoři neuvěřitelně teorie a hledat nezodpovězené otázky (je vážně tolik těžké uvěřit, že Dahlia nebyla sociopat ani patologický lhář, ale prostě osoba, která nerada řešila problémy a raději se jim vyhýbala? Proto tam také byla, to jí tam dovedlo. Ani ta spolupráce s Nedem, kterou tolik lidí pokládá za fakt, není nikdy přímo potvrzena, a v kontextu celé hry to nedává smysl). Pak tu máme ty, kterým se hra nelíbila, právě proto, že neproměnila žádnou „epickou“ dějovou linku a zůstala u lidské komedie (nutno dodat, že toto pravidlo nastavila hra už na začátku – „měl bys o této oblasti něco vědět…“) A pak je tu skupina, do které se řadím já. Ti, kteří berou hru takovou, jaká je. Tím nechci říct, že konspirování není fajn, Firewatch k tomu vybízí, ale měl to moc dlouho nevydrželo. Pokud beru na vědomí princip Occamovi břitvy, vše se nakonec vlastně ujasnilo. Nakonec je to pouze letní dobrodružství s poněkud temným tajemstvím. Nic víc, nic míň.
Co největším mínusem celé hry? Především, že se občas snaží tvářit jako geniální interaktivní dílo, ale tuto skutečnost nenaplňuje. Při prvním hraní to ale příliš není zřejmé, pokud tedy člověk hraje podle pravidel hry. Pokud však hru zkusíte víckrát, brzy zjistíte, že i přes to množství dialogů a možných změnách v dialozích si hra často pomáhá, aby vás dostala směrem, kterým chce, a občas vytvoří vyložený nesmysl, aby zůstala v jedné linii – pokud Dahlia skutečně flirtuje s mužem, který s ní prakticky nemluví a pokud ano je hrubý a ještě ví, že ukradl zásoby jídla pro další lidi tak má, za prvé, vážný problém, a za druhé je to nekonzistence v příběhu a charakteru. Tento rozhovor je však nutný, aby se později nalezl záznam, který je citlivější než ostatní a tím uhodil hřebíček na hlavičku. Působí to na mě jako lenošství autorů, protože tyhle pevné body šlo poupravit, aby zde bylo více možností. Naopak je třeba vyzdvihnout skvělou práci dabérů, kteří skutečně dovedli dvěma postavám bez tváře vdechnout skutečný život.
Myslím, že Firewatch 2 by skutečně vzniknout neměl, protože tvůrcům se již nikdy nepodaří vytvořit stejnou atmosféru, ale rozhodně bych si od nich zahrál další walking simulátory, třeba i v poněkud jiném stylu. Nakonec, pokud se jim podařilo vytvořit naprosto obyčejný příběh, který však v lidech probudil konspirační kreativitu, co by asi dokázali, kdyby příběh tak obyčejný nebyl? Rád bych to zjistil.
EDIT: Protože jsem hru dohrál čtyřikrát a občas se k ní ještě vrátím abych něco zjistil, ověřil, nebo jen znova viděl údolí nad kterým létají ptáci a slyšel "Camp approach", zvyšují hodnocení. Trochu té objektivní subjektivity.
EDIT 2: O dva roky později měním na 100%. I přes drobné chybky si to hra prostě zaslouží. Tohle je umění. Čisté umění.
Alan Wake II: The Lake House