Kdysi dávno, ještě na na základní škole, byl Spellcross nezpochybnitelným králem tahových strategií. S výborným příběhem, pekelnou obtížností a hutnou atmosférou beznaděje mu konkuroval jen Heroes of Might and Magic 2, a to jen nepřímo. Ještě teď si pamatuju na nekonečné dobývání první studny, na noční level se zástupy kostlivců, nebo na epickou ofenzivu Other Side, kdy měla i našlapaná 486 DX2 o čem přemýšlet. Tah trval klidně deset minut a jakákoliv chyba smazala hodiny snahy.
Spellcross klame tělem a nezkušeného hráče může velice snadno zmást. Tváří se jako přímočará a prostoduchá akce, v níž je možné nazdařbůh přesunovat jednotky a hnát nepřítele před sebou. Falešnému dojmu nahrává i výzbroj obou stran. Llidé spoléhají na technickou převahu a dostřel, ale Other Side ráda bojuje v tváří tvář a její síle je v počtech. Ve skutečnosti je důležité vyčkávat, pečlivě plánovat, udržovat si přehled o mapě a využívat terénu.
Příběh Spellcrossu je notoricky známý a vyprávěný pomocí povedených filmečků. Obstojí i v dnešní době, především díky výbornému dabingu. Technicky za dobovou konkurencí zaostávají, ale působivostí se v klidu vyrovnají animacím z Warcraftu 2, nebo Command & Conquer. Graficky hra prakticky nezestárla. Jednotky i krajina vypadají skvěle, interface je přehledný a úroveň detailů je víc než dostatečná. Zamrzela mě jednotvárnost závěrečných map, hemžících se nerealistickým množstvím kaňonů a úzkých přírodních mostů. Pravděpodobně je to dáno snahou zvýšit obtížnost misí.
Taktická část hry je překvapivě propracovaná. Umožňuje několik variant stavby armády, přičemž každá má něco do sebe. Opatrní hráči se mohou zaměřit se na defenzivní, těžce pancéřované jednotky a dělostřelectvo. Ti odvážnější vezmou za vděk údernou variantou, těžící z rychlých leteckých jednotek a napadání izolovaných skupinek nepřátel. Samostatnou kapitolou jsou pěší jednotky umožňující průchod nesjízdným terénem a překvapivé údery na slabě bráněné pozice.
Defenzivní taktika je zpočátku validní možnost, ale postupem času dostává stále další a další trumfy, takže v poslední čtvrtině hry je účinější než cokoliv jiného. V momentě kdy jsem vyzkoumal MLRS a Leopard 2A5, tak jsem armádu změnil na 10 tanků, 5 raketometů, Humvee a radar. Other Side si ani neškrtla. Depeše z vrchního velení byly čím dál zoufalejší, ale mise byly čím dál lehčí. Co to udělalo s atmosférou, je asi jasné.
Spellcross si poprávu získal legendární statut a troufnu si říci, že v některých aspektech je stále jedinečný. Navzdory vyšší obtížnosti patří k těm přístupnějším tahovým strategiím a byla by škoda ho alespoň nezkusit.
Spellcross klame tělem a nezkušeného hráče může velice snadno zmást. Tváří se jako přímočará a prostoduchá akce, v níž je možné nazdařbůh přesunovat jednotky a hnát nepřítele před sebou. Falešnému dojmu nahrává i výzbroj obou stran. Llidé spoléhají na technickou převahu a dostřel, ale Other Side ráda bojuje v tváří tvář a její síle je v počtech. Ve skutečnosti je důležité vyčkávat, pečlivě plánovat, udržovat si přehled o mapě a využívat terénu.
Příběh Spellcrossu je notoricky známý a vyprávěný pomocí povedených filmečků. Obstojí i v dnešní době, především díky výbornému dabingu. Technicky za dobovou konkurencí zaostávají, ale působivostí se v klidu vyrovnají animacím z Warcraftu 2, nebo Command & Conquer. Graficky hra prakticky nezestárla. Jednotky i krajina vypadají skvěle, interface je přehledný a úroveň detailů je víc než dostatečná. Zamrzela mě jednotvárnost závěrečných map, hemžících se nerealistickým množstvím kaňonů a úzkých přírodních mostů. Pravděpodobně je to dáno snahou zvýšit obtížnost misí.
Taktická část hry je překvapivě propracovaná. Umožňuje několik variant stavby armády, přičemž každá má něco do sebe. Opatrní hráči se mohou zaměřit se na defenzivní, těžce pancéřované jednotky a dělostřelectvo. Ti odvážnější vezmou za vděk údernou variantou, těžící z rychlých leteckých jednotek a napadání izolovaných skupinek nepřátel. Samostatnou kapitolou jsou pěší jednotky umožňující průchod nesjízdným terénem a překvapivé údery na slabě bráněné pozice.
Defenzivní taktika je zpočátku validní možnost, ale postupem času dostává stále další a další trumfy, takže v poslední čtvrtině hry je účinější než cokoliv jiného. V momentě kdy jsem vyzkoumal MLRS a Leopard 2A5, tak jsem armádu změnil na 10 tanků, 5 raketometů, Humvee a radar. Other Side si ani neškrtla. Depeše z vrchního velení byly čím dál zoufalejší, ale mise byly čím dál lehčí. Co to udělalo s atmosférou, je asi jasné.
Spellcross si poprávu získal legendární statut a troufnu si říci, že v některých aspektech je stále jedinečný. Navzdory vyšší obtížnosti patří k těm přístupnějším tahovým strategiím a byla by škoda ho alespoň nezkusit.
Deus Ex: Human Revolution
Pro: atmosféra, obtížnost, část hry do pavouků, skvělé animace
Proti: zdlouhavost některých misí, v závěru stereotypní mapy, jednotlivé strategie nejsou vyvážené