UFO je tam, kde to začalo a vlastně i bohužel skončilo. Důvod je jednoduchý: 90 léta a v televizi dominuje X-Files na nově a po na dvou disketách v arj přiletí UFO, nabootujete svoji nadupanou 486 66Mhz v přepočtu na dnešní mzdy byvoko za třičvtrtě míče (v té době cena 2+1 na Vonohradech) a máte a jeden z nejsilnějších zážitků života může začít, protože Unknown v názvu znamená neznámé.
Žádný z nástupců nedásáhl pro mě na první díl. Kromě očividně záměrně frustrujícího Terror From the Deep, který dohrát je opravdová výzva na nejnižší obtížnost i pro někoho, kdo si dává celkem běžne Enemy Unknown za jeden večer a několik in-game měsíců, ale ten byl typyckým druhým dílem, více toho samého, tentokrát bohužel v ichtylním barevném spektru.
Zajímala by mě reakce mladších hráčů jestli je ten efekt stejný, nebo je to jenom nostalgie, protože svoboda a tajemnost tohoto skvostu může může mít appeal i dnes. Žádný z nástupců ať už od altaru nebo těch opensource až po moderní mě nezaujal. Raději pustím DOSbox a zahraju si tohle; po tisícáte první.
V době vydání to ale byla bomba. Teda po tom, co jste si upravili confg.sys na zvětšení EMS paměti DOSu, aby se vám v rozhlehlejších lokacích načetli všechny textury a hra nepadala. Bomba protože nikdo nečekal takto komplexní hru zabalenou do béčkového hávu zabíjení ještě béčkovějších vetřelců, kteří se snaži obsadit matičku Zemi.
Nejlepší byla ta tajemnost
Hra má všechno a nic. Diplomacie se státy je řešena spíše strategicky pomocí umístění základen, výzkum tajemných cizáků vede do stovky zbytečných cest a slepých uliček, či pouhého odemykání lore. Skoro by se dalo říct, že se jedná o první preshadow achievementů. A opravdu máte pocit, že bádáte, protože investujete neuvěřitelné množství zdrojů do výzkumu různých zařízení z cizáckých lodí a pitev nejrůznější havěti a hledáte cestičku, jak se vypořádat s útokem na Zemi jako celkem.
Hra se dělí na dvě základní činnosti - strategickou, kdy při pohledu na globus Země umisťujete základny, posíláte letadla a stavíte radary a taktickou, kde se odekrává boj zocelených mužu a žen proti kreaturám z vesmíru. A obě jsou akční a zábavné.
Co mi na hře chybí, nebo je mi spíš líto je nedostatečná využitelnost základního vybavení, kde kromě rotačního kulometu s explozivním střelivem ( a na to musíte mít vojáka s vysokou silou) a raketometu je celý úvodní tier k ničemu. Laserová pistole v jedné ruce a elektrický obušek v druhé ruce jistí úspěch a hladký průběh kampaně. Uvítal bych kdyby aspoň v nejvyšší obtížnosti byl začítek delší a muselo se bojovat více než jedna bitva se znevýhodňujícím vybavením.
Dále je potřeba si uvědomit, že se jedná o starou hru a pokud si budete opravdu hrát stylem sim-city a stavět a vymýšlet všechno zatímco budete po plných hrstech sestřelovat nepřátelské bitevní lodě, tak se stane, že máte vojáka generála, kterému přeteče buffer a po 255 přesnost střelby přichází 0 přesnost střelby a což můžete reagovat, že odešel do důchodu, nebo si stahnout trainer a statistiky mu snížit.
Podle mě je must-play hra pro všechny fanoušky her jako celku, nejen protože je to legenda, ale grafika je pořád snesitelná a herní mechanismy překvapivě komplexní a v souladu se současností, ale zároveň neomezující. Například vlastností jednotlivých vojáků jsem si začal všímat až dost pozdě, takže svou tajnou korporaci pro boj s vermírným nebezpečím můžete řídit i jen na vyšší úrovni.
Žádný z nástupců nedásáhl pro mě na první díl. Kromě očividně záměrně frustrujícího Terror From the Deep, který dohrát je opravdová výzva na nejnižší obtížnost i pro někoho, kdo si dává celkem běžne Enemy Unknown za jeden večer a několik in-game měsíců, ale ten byl typyckým druhým dílem, více toho samého, tentokrát bohužel v ichtylním barevném spektru.
Zajímala by mě reakce mladších hráčů jestli je ten efekt stejný, nebo je to jenom nostalgie, protože svoboda a tajemnost tohoto skvostu může může mít appeal i dnes. Žádný z nástupců ať už od altaru nebo těch opensource až po moderní mě nezaujal. Raději pustím DOSbox a zahraju si tohle; po tisícáte první.
V době vydání to ale byla bomba. Teda po tom, co jste si upravili confg.sys na zvětšení EMS paměti DOSu, aby se vám v rozhlehlejších lokacích načetli všechny textury a hra nepadala. Bomba protože nikdo nečekal takto komplexní hru zabalenou do béčkového hávu zabíjení ještě béčkovějších vetřelců, kteří se snaži obsadit matičku Zemi.
Nejlepší byla ta tajemnost
Hra má všechno a nic. Diplomacie se státy je řešena spíše strategicky pomocí umístění základen, výzkum tajemných cizáků vede do stovky zbytečných cest a slepých uliček, či pouhého odemykání lore. Skoro by se dalo říct, že se jedná o první preshadow achievementů. A opravdu máte pocit, že bádáte, protože investujete neuvěřitelné množství zdrojů do výzkumu různých zařízení z cizáckých lodí a pitev nejrůznější havěti a hledáte cestičku, jak se vypořádat s útokem na Zemi jako celkem.
Hra se dělí na dvě základní činnosti - strategickou, kdy při pohledu na globus Země umisťujete základny, posíláte letadla a stavíte radary a taktickou, kde se odekrává boj zocelených mužu a žen proti kreaturám z vesmíru. A obě jsou akční a zábavné.
Co mi na hře chybí, nebo je mi spíš líto je nedostatečná využitelnost základního vybavení, kde kromě rotačního kulometu s explozivním střelivem ( a na to musíte mít vojáka s vysokou silou) a raketometu je celý úvodní tier k ničemu. Laserová pistole v jedné ruce a elektrický obušek v druhé ruce jistí úspěch a hladký průběh kampaně. Uvítal bych kdyby aspoň v nejvyšší obtížnosti byl začítek delší a muselo se bojovat více než jedna bitva se znevýhodňujícím vybavením.
Dále je potřeba si uvědomit, že se jedná o starou hru a pokud si budete opravdu hrát stylem sim-city a stavět a vymýšlet všechno zatímco budete po plných hrstech sestřelovat nepřátelské bitevní lodě, tak se stane, že máte vojáka generála, kterému přeteče buffer a po 255 přesnost střelby přichází 0 přesnost střelby a což můžete reagovat, že odešel do důchodu, nebo si stahnout trainer a statistiky mu snížit.
Podle mě je must-play hra pro všechny fanoušky her jako celku, nejen protože je to legenda, ale grafika je pořád snesitelná a herní mechanismy překvapivě komplexní a v souladu se současností, ale zároveň neomezující. Například vlastností jednotlivých vojáků jsem si začal všímat až dost pozdě, takže svou tajnou korporaci pro boj s vermírným nebezpečím můžete řídit i jen na vyšší úrovni.
Doom II: Hell on Earth