Herní výzva 2019 číslo 8 - "Hrátky s časem"
Tato hra ke mně přišla zcela z nenadání, já o ní neměl ani páru, a tehdy se mi i docela líbila, ale nebyl jsem schopný ji dokončit. Mohl za to nejspíše stereotyp. V rámci výzvy jsem se tedy rozhodl dát této hře asi již v pořadí 4 šanci a konečně ji dohrát. To se mi podařilo a jaké jsou mé dojmy si můžete přečíst právě nyní.
Darkest of Days má velice zajímavý námět, ale neuchopilo ho příliš dobře za pačesy. Dostanete se v rámci cestování časem do několika zajímavých míst, která ale nejsou udělána příliš zajímavě. Navštívíme 1. i 2. světovou válku, americkou občanskou válku a na závěr se podíváme asi na nejzajímavější místo a to do Pompejí.
Největší kámen úrazu u mě nastal v tom, že jsem nebyl schopen vžít se do postavy a chránit. Prostě a jednoduše mi bylo jedno jestli moje postava umře či ne. Přestřelkám chyběla šťáva a jednalo se o takový nucený efekt, jak se dostat k dalšímu záchytnému bodu. Co se autorům povedlo, je inteligence vašich spolubojovníků, protože ti jsou docela nápomocní v některých okamžicích. O inteligenci protivníků se dá říct přímý opak a to, že jsou naprosto tupí.
Autorům hry se nepovedlo ani správně vybalancovat rychlost běhu vaší postavy a postav okolních. Jestli použijete sprint, tak poběžíte pomalu rychlostí Flashe a všem o parník utečete. Ovšem i když nepoužíváte sprint, tak přesto běžíte pořád rychleji, než vaši spolubojovníci.
Přidání moderních zbraní jako výpomoc do historických bitev, mi také příliš nevonělo, i když občas se hodili. Hlavně v pozdější fázi se příběh zvrhne v souboj dvou moderních týmů, kteří se snaží zlikvidovat jeden druhého a tak už v podstatě není, o co stát.
Tato hra ke mně přišla zcela z nenadání, já o ní neměl ani páru, a tehdy se mi i docela líbila, ale nebyl jsem schopný ji dokončit. Mohl za to nejspíše stereotyp. V rámci výzvy jsem se tedy rozhodl dát této hře asi již v pořadí 4 šanci a konečně ji dohrát. To se mi podařilo a jaké jsou mé dojmy si můžete přečíst právě nyní.
Darkest of Days má velice zajímavý námět, ale neuchopilo ho příliš dobře za pačesy. Dostanete se v rámci cestování časem do několika zajímavých míst, která ale nejsou udělána příliš zajímavě. Navštívíme 1. i 2. světovou válku, americkou občanskou válku a na závěr se podíváme asi na nejzajímavější místo a to do Pompejí.
Největší kámen úrazu u mě nastal v tom, že jsem nebyl schopen vžít se do postavy a chránit. Prostě a jednoduše mi bylo jedno jestli moje postava umře či ne. Přestřelkám chyběla šťáva a jednalo se o takový nucený efekt, jak se dostat k dalšímu záchytnému bodu. Co se autorům povedlo, je inteligence vašich spolubojovníků, protože ti jsou docela nápomocní v některých okamžicích. O inteligenci protivníků se dá říct přímý opak a to, že jsou naprosto tupí.
Autorům hry se nepovedlo ani správně vybalancovat rychlost běhu vaší postavy a postav okolních. Jestli použijete sprint, tak poběžíte pomalu rychlostí Flashe a všem o parník utečete. Ovšem i když nepoužíváte sprint, tak přesto běžíte pořád rychleji, než vaši spolubojovníci.
Přidání moderních zbraní jako výpomoc do historických bitev, mi také příliš nevonělo, i když občas se hodili. Hlavně v pozdější fázi se příběh zvrhne v souboj dvou moderních týmů, kteří se snaží zlikvidovat jeden druhého a tak už v podstatě není, o co stát.
Pro: Některé lokace, historické události a postavy
Proti: Příběh, hlavní postava, lokace, umělá inteligence nepřítele