Tak jsem si pustil dalšího Dooma. S příslibem pravé a nefalšované Doom hratelnosti ho nainstaloval podle Crashova návodu. Možná jsem to měl dělat, možná ne (díky za něj). Každopádně ve Steam verzi nejde nastavit ovládání. Čert vem grafiku. GZDoom je tam potřeba hlavně kvůli možnosti nastavit si ovládání. WSAD jde nastavit i ve starém Wolfovi, tak proč by to nemohlo jít tady.

Díky specifickému návodu na spuštění jsem jel mise tak, že se mi zachovávaly zbraně a zdraví z té předchozí mise. Trochu to ulehčilo jinak docela těžkou hru. V původní verzi totiž začínáte každou misi jen s pistolkou. Master Level for Doom II přináší jen pár nových nápadů. Ty jsou bohužel dost kontraproduktivní. Díky nim jsem pořád zdlouhavě hledal postup. Často to byl vopruz a asi ve dvou případech musel pomoci Youtube.

V jednom levelu se třeba dveře otevírají výstřelem. Zjistil jsem to asi po dvaceti minutách, když jsem ze zoufalství do nich vystřelil zblízka raketometem. V jiném levelu zase musíte střelit do jinak nedostupného spínače. Jak mě to má sakra napadnout? Tohle nikdy v Doomu nebylo. Vrcholem všeho byl level, kdy musíte vzduchem dolevitovat pro klíč. Jako, že u zdi se zapnutým během to jde. Na skryté spínače nebo tajné dveře nutné k dalšímu postupu jsem si zvykl už z jiných béčkových her. Proč je to ale proboha tady?

Na nějaké hledání secretů jsem v tomhle šíleném designu rezignoval. Jinak je to stará dobrá akce. Svižná, adrenalinová, uspokojující. Pár levelů je opravdu dobrých. Hlavně ty, kde je hodně prostoru. Pokud zkousnete 2,5D omezení grafiky, tak to snad nikdy nezestárne. Skvělá atmosféra a nadčasový drive. Občas se holt některé designové experimenty neuchytí. V tomhle případě opravdu platí, že méně je někdy více. Na kulervoucí design z původní hry to nemá a často jen recykluje do složitějších a stísněnějších tvarů.

Steam čas: 10,2 hodin