Tento rok, lépe řečeno po dohrání Hitmana (2016), přesně dva týdny zpět, jsem se rozhodl, že si zahraji více Hitmanovských titulů a nejlépe je dohraju, jelikož tento lysohlavý agent s čárovým kódem na zátylku mě přesvědčil, že doopravdy stojí za to, abych mu dal druhou šanci. Otevřel jsem tedy notebook, oholil si hlavu a přilepil si na ní čárový kód z pytlíku chipsů a vrhnul se na Blood Money, jelikož chronologický seřazení dílů mi nic neříká.

Hned na začátek řeknu, že Blood Money miluju! Rozhodně mi přijde v mnoha ohledech lepší než jeho novější nástupce. První bych zmínil vizuál, kdy graficky Blood Money vypadá víc osobitě. Grafika mi přijde více cartoony, přijde mi lepší než realistické nové díly, protože hře ten „cartoony“ vibe dodává osobitost, osobitý styl, podle kterého rozhodně na první pohled poznáte, že hrajete Blood Money.

Blood Money má dohromady 13 misí, 13 různých map, které nabízejí hromadu způsobů, hromadu příležitostí, jak zabít vaše kontrakty. Líbí se mi neokoukanost lokací, každá mise je jedinečná. Rozhodně se několikrát stane, že váš dobře naplánovaný postup něco překazí a vy budete muset najít jiný způsob, jak se z té šlamastiky dostat, při nejhorším načtete poslední uloženou pozici a zkusíte to znovu. V této hře jsem improvizoval více, několikrát jsem začátek mise restartoval, jelikož jsem vždy našel příležitost, jak se dostat k nějakému převleku, ale vždycky jsem to třeba o jedinou sekundu nestihl, tak jsem restartoval hru a zkusil to znova, dokud se mi to nepodařilo. Taktéž se připravte na nekonečné čekání, když si naplánujete nějaký důmyslný kill a čekáte, až se váš kontrakt umístí tam, kam ho potřebujete, což může trvat třeba i pět minut. Není to sice moc dlouhá doba, ale stejně byste asi neradi koukali pět minut na obrazovku a nic nedělali. Přiznám se, že jsem všechny mise napůl speedrunoval, jelikož jsem narazil na speedrunera Kotti (můj oblíbený run), který speedruneruje Hitmanovské hry a je sranda sledovat jeho průlety hrou, a i tak je zábavné si je proletět sám.

Líbí se mi i detaily jako třeba, že mohu s injekcí jedu někomu otrávit flašku piva, avšak vadí mi, že do "truhel" mohu schovávat vždy pouze jedno tělo a do skříní, o kterých bych čekal, že tam také mohu schovat tělo, se mohu maximálně schovat já sám. U rating systému, mě překvapuje detail, že i pes může považovat za svědka.

Mise doprovází velice kvalitní orchestrální soundtrack, který se dobře poslouchá a přidává na husté atmosféře hry. Příběh nějak nehodnotím, jelikož jsem ho v průběhu hry moc nesledoval, až teprve ke konci mě zaujal.

Co mi vadilo byl save systém, nechápu, proč si mám na ukládání pouze tři sloty, když na normální obtížnost si mohu hru uložit maximálně sedmkrát? Kdyby bylo sedm save slotů, tak mlčím, ale tohle mi přijde jako zbytečný handicap pro hráče, jelikož sám si rád ukládám na více separovaných pozic, vždycky když se mi podaří obstarat převlek, nebo když se mi podaří udělat nějaký obtížnější manévr, aniž by si mě kdokoliv všiml. Taktéž mi vadí umělá inteligence postav, když jdu po místnosti, tak se všichni přítomní na mě otočili s tak přísným pohledem, až si říkám, pokud není lehký klus po místnosti pro nižší společenskou vrstvu. Také se mi stalo, že jsem připravil "nehodu" a když se stala, tak všichni z toho obviňovali mě, přičemž jsem pouze stál uprostřed sálu a nic nedělal. Nebo mě také v jedné misi naštvalo, že na mě eNPéCéčka posílala stráže, protože jsem lezl po žebříku, přičemž jsem měl na sobě převlek stráže… Ale zase na druhou stranu, kdy stihnete utéct, tak jste v cajku.

Hitman Blood Money je druhou hrou z Hitmanovké ságy, kterou jsem dohrál a zatím jsem více než spokojený! Hitman je frajer (když mě zrovna nenutí střílet pejsky, jelikož hra považuje za svědky i je…) a rozhodně se těším na další jeho taškařice! Nejraději bych si Blood Money zahrál znova, a taky si ho jdu hned zapnout.